Spiderman: Paralelní světy

Tak nějak jsem si myslel, že když člověk v dětství kouká na animovaného Spidermana, má odkoukané všechny filmové Spidermany od jedničky až po trojku, dal šanci oběma dílům Amazing Spidermana a má za sebou i Spiderman Homecoming, tak ho už nový Spiderman nemá čím překvapit.

A vida. I po tolika verzích Spidermana a tolika nahlédnutí do jeho světa pomocí vedlejších sérií (Avengers, Dardevil) jde vymyslet něco nového, neokoukaného.

Vše se točí kolem snahy Vilsona "Kingpina" Fiska získat z paralelního světa svou milovanou Vanessu, což samozřejmě není dobrý nápad a s každým dalším pokusem dostává svět k hranici zániku a současně přivádí do tohoto světa další a další alternativní verze Spidermana.

Kolem Fiska se každopádně děj díkybohu příliš netočí. Díkybohu, protože když jsem viděl v seriálu Daredevil Wilsona Fiska zpracovaného tak, že jsem přesvědčený, že jde o jednoho z nejlepších záporáků napříč celým Marvel a DC, věřím, že tady by si utrhl akorát ostudu.
V ději jde spíše o poznání všech alternativních Spidermanů, kteří jsou opravdu hodně divní. Spidergirl, kde je Gwen Stacy ta, kterou kousl pavouk, Černobílý Noir Spiderman, Anime Spider holka s robotem, Cartoon PorkySpiderman a tak podobně.

Podivní Spidermani nejsou ovšem zdaleka všechno, co je na filmu neobvyklé. 
Vlastně je to to nejlepší, co film získává z rozhodnutí že hlavním hrdinou bude černoch. Mluvím o hudebním podkladu.
Máte tak možnost během filmu slyšet od elektra, před disko až po gangsta rap. To byste normálně ve Spidermanovi neměli šanci slyšet, a pokud jo, bylo by to trapné, jak Maguireovy tanečky ve Spidermanovi 3.

Co stojí hlavně za zmínku je vizuální zpracování. Je to něco mezi animací ToyStory a komixovým Pop Artem. Zvykal jsem si na něj z počátku poměrně těžko, protože jeho hlavním prvkem je poměrně nízký počet snímků za sekundu, čímž film působí schválně jakoby trhaně, ale dá se na to zvyknout.

To by byly klady a teď k záporům. Film není tak dokonalý, jak se jeho hodnocení na CSFD zdá. 
Jeho zápletka je dost laciná. Koneckonců když potřebujete dostat na jedno plátno víc verzí Spidermana, není nic snazšího, než sáhnout po ději s pokusy na přenosu lidí mezi dimenzemi. 

Druhou slabinou je paradoxně jeho již zmíněná silná stránka a to animace. Co z počátku působí jako zajímavý experiment, se postupem času trochu okouká a na konci se vše tak moc překombinuje, že prostředí a děj přestává být logický a čím dál víc máte pocit, že se díváte na animovanou verzi Doktora Strange.

A závěrem? Film plný bezpochyby převratných inovací, které u Marvelů jinak dost váznou. Současně zajímavá animace, pestrý hudební podklad, kopa sebeironie a dokonalé vytěžení světa Spidermana se u mne tluče s poměrně prvoplánovým dějem a tak přehnaným závěrem, kde můj mozek prostě odmítal dávat pozor.