Bohemian Rhapsody

Když jsem byl malý, měli jsme doma VHS kazetu s nahrávkami klipů z MTV a VH1. Mezi spoustami songů, které jsou dnes už legendární, tam byly dva klipy, co se mi do konce života zaryly do paměti. Zvláštní paní s knírkem, jak luxuje po baráku, a přitom si zpívá. A pak chlápek omotaný červenými hadry, točící ručičkami velkých hodin tak dlouho, až se celé město kolem něj rozpadne na kusy. Správně, kdo znáte Queen, víte, že mluvím o "I want to break free" a "Radio Ga Ga" a už určitě tedy tušíte, že dnes se ode mne nedočkáte moc objektivní recenze, protože Queeni jsou moje srdcovka. O slávě malířů se říká, že většina z nich se jí dočká až po smrti a stejnou věc si myslím i o životopisných filmech. Téměř nikdy nevnikl dobrý životopisný film, dokud ta osobnost žila. A na Bohemian Rhapsody je dobře vidět, že myšlenka životopisu Freddieho Mercury zrála jako víno a až nyní, 21 let po jeho smrti, se podařilo natočit film dostatečně vystihující jeho život a zároveň natolik uvolněný, aby mohl pobavit i publikum, které nezná písničky Queen do posledního slova.

Dokonce se jim podařilo do filmu dostat několik vyloženě zábavných momentů. (netušil jsem, že existuje song "I'm in love with my car" a můj bože, to je tak špatný, že to zní jako Rod Steward). Hlavně výměny názorů mezi členy kapely jsou senzační.

Na ději nic nepřekvapí, takže si výjimečně dovolím spoilery. Kluci se dají dohromady, seženou si managera a podaří se jim prorazit. Na frontmana se ovšem namotají nesprávní lidé a všechno se tak nějak na čas zhroutí. Následuje comeback a velkolepé finále na koncertu Live Aid.

Co je samozřejmě na filmu asi největší otázkou, jak se vypořádali s obsazením Freddieho. Řeknu to jednoduše. Remi Malek byl úžasná volba. Z počátku jsem si na něj jen těžko zvykal, tím spíš, že hlavně z počátku má ten přiblblý výraz ze seriálu "Mr Robot", ale to při prvních scénách na pódiu zmizí a je vidět, že si dal opravdu velmi záležet na vystižení Freddieho mimky a pohybů. Vrcholem je právě scéna na koncertu Live Aid, která je do posledního gesta, do posledního nádechu přesnou kopií originálu. Jsou ovšem dvě slabiny, které film má, a nad kterými jen nemávnu rukou. První je, že některé scény jsou odtržené od reality, aby vypadaly na plátně poutavěji. Například scéna vyjednávání Bohemian Rhapsody jako hlavního singlu u vydavatele a nebo už to, že Freddie ostatním o AIDS řekne ještě před koncertem Live Aid, ale ve skutečnosti se jeho HIV pozitivita provalila až daleko potom. Druhá věc je, že Remi Malek vypadá jako Freddie zamlada, ale když zpívá na Live Aid, je Freddiemu už 39 a tady Remi vypadá příliš jako klučík. I přesto jsem celkově nadšený a věřím, že každý fanoušek Queen bude taky. Jestli se bude film líbit vám konkrétně, nedokážu jasně říct. Zkusím to vysvětlit jednou mojí další vzpomínkou z dob dávno minulých. Kdysi jsem měl kolegu, který seděl vedle mne, a aby nebylo v kanclu moc ticho, pouštěli jsme všechnu možnou muziku, co nás napadla. Jednou jsem pustil Bohemian Rhapsody. Po třech minutách, uprostřed operní části, mi kolega (mimochodem velký fanoušek hiphopu) říká "Cos to proboha pustil za sr**čku?". Dodnes je to pro mne ukázkový příklad toho, že na světě není nic dokonalé a všem se nelze zavděčit.