V minulém příspěvku Dobrý rok v kostce jsem dal dohromady několik filmů a seriálů, které měly premiéru (nebo minimálně premiéru poslední řady) v uplynulých 365 dnech a s klidem vám je doporučuju.

Teď se podíváme na počiny, které měly takovou premiéru taky, ale kdybyste místo nich koukali do zdi, byla by to pro vás menší ztráta času. Slovy klasika Luďka Staňka, díval jsem se na ně za vás, abyste vy už nemuseli.

Tak si jdeme říct, které to byly a proč za ten čas nestojí:

Mulan

Začneme prvním filmem, který tak trochu udělal díru do covidové filmové distribuce. Byl to totiž první film, který nějaké filmové studio (v tomhle případě Disney) nabídlo v den světové premiéry rovnou na VOD platformu (Disney+).

Krok to byl odvážný a z mnoha důvodů přímo zavrženíhodný, protože zaprvé v době největší krize doslova hodil promítací sály přes palubu a zadruhé, ačkoli je Disney+ samo o sobě placenou službou, Disney si neváhalo za stáhnutí Mulan říct od svých uživatelů o peníze další.
Při představě, že si platím Disney+ a ještě jsem si extra připlatil, abych viděl tak uboze nedotažený film, asi bych toho Čínofilního myšáka rovnou šel zažalovat.

Mulan je dílo po všech stránkách nedotažené a ve výsledku je ukrutně nudné. Proč se honosí stejným názvem jako původní, poměrně milý animák Legenda o Mulan nechápu. V nové Mulan chybí kouzelnost mýtické Číny, chybí mystično, chybí opravdová motivace k činům, které Mulan dělá. Chybí vtip i náboj.

Po vizuální stránce je to slabý průměr a herci jsou syroví jak kuřecí z Alberta. Co je horší, občas jsem si myslel, že nudou usínám, protože Mulan stála v jeden moment na poli a najednou byla v horách. Ale já neusínal, ono to bylo jen strašným střihem a děsnou režií.

Co mi ale ze všeho zaráží nejvíc, je poselství, které film předává. Abyste pochopili, děj Mulan je o tom, že je království pod útokem a císař povolá do zbraně muže z každé rodiny. Protože rodina Mulan má jediného muže, kterým je její otec, ukradne mu zbroj a vydá se v přestrojení za chlapce trénovat na vojáka. Jenže to jí pořád fakt nejde a začne být úspěšná, až když do toho začne zapojovat ČI (něco mezi kouzlením a parkurem) a začne být dobrá.
Poselství tedy zní: "jako ženská mezi chlapy jsi k ničemu, dokud neumíš kouzla nebo se neprovdáš". V ČLR asi dnes jedou jiné drogy než MeToo holt no.

The Queen's Gambit (Dámský Gambit)

Tady vim, že se mnou spousta z vás nebude souhlasit, ale jeden z největších Hype minulého roku mou pochvalu nezíská.

Příběh o tom, jak geniální čůza / fetka z děcáku pokoří mužský svět šachu v Americe 50. let je šílenější pohádka, než Alenka v království za zrcadlem.

Ano, souhlasím, že výpravou byl seriál udělaný precizně a moc hezky se na něj koukalo. Všechny ty kostýmky, paruky a účesy byly parádní. Dokonce i ta děcka v dětském domově měla šaty od Christiana Diora a čerstvou trvalou.

Dal bych i jedno plus za to, že konečně jde o počin, kde silná hrdinka je sama za sebe a nejde o vykrádání nějakého staršího díla s původně mužskými herci (Dannyho parťačky, Krotitelky duchů, apod.).

Jenže jinak je to prostě jen o tom, že ona furt jen hraje šachy a přemýšlí o tom, jestli a jak se před tím má zfetovat. Nic víc.

Problém mám i s hereckým obsazením, které mne neskutečně iritovalo. Anya Taylor-Joy má stejné množství hereckých póz jako vosková figurína, tedy přesně dvě (jeden standardní neutrální ksicht a jeden zamračený, když se v místnosti udělá moc teplo).
K tomu jí sekunduje kluk, kterému zrovna vyrašil první prásk pod nosem a to mu stačilo stát se cowboyem (jako vážně, co to jako je?).
Stejně rozporuplný pocit mám i z obsazení Harryho Mellinga do role jejího přítele, který (ač jsem ho ve filmu Ďábel chválil) je tady zřejmě vybraný jen proto, že Anyu Taylor-Joy vyvažuje ve vzdálenosti očí od sebe. Když si ti dva dají pusu a Anya v ten moment otevře oči, tak jedním okem vidí obě jeho oči a druhým okem mu kouká za ucho.

Chápu, že takový film je splněným snem každé současné feministky a průměrného diváka pobaví asi jako Bridgerton, ale obecně je tento seriál jen slabý průměr.

Mortal Kombat

První pravidlo filmu, které si pořád opakuji, zní "Nikdy se na nic netěš, když se nebudeš těšit, můžeš být jen příjemně překvapený. Když se těšit budeš, budeš jen zklamaný" a já blbec se těšil.

Původní Mortal Kombat od Paula Andersona je pro mne modla, protože jsem na tom prostě vyrůstal a ač to určitě není v pohodě, vyrůstal jsem i na hrách, které mu sloužily jako předloha. Miluju ty hlášky jako "Get over here!", "Flawless victory" a podobně. Miluju Sub-zera, Raidena, Skorpiona. Dodnes když původní MK dávají v televizi, minimálně jako kulisu si ho pustím a umírám smíchy nad totálně zprzněným dabingem, jehož tvůrci očividně v životě žádnou z her nehráli.

Všechna další pokračování a seriály, které se více či hlavně méně úspěšně pokoušely navázat a víc čerpat z komplexních světů Earthrealm, Outworld a Netherrealm jsem lehce prošel, ale když Netflix oznámil, že pracuje na volném restartu prvního MK, čekal jsem příliš moc.

Nový MK se nepovedl z mnoha důvodů a to myslím, že jsem se na něj snažil dívat objektivně.

Všechny postavy jsou strašně v pohodě s tím, že se kolem nich zabíjí, nikoho nenapadá volat poldy nebo tak. Nikoho netrápí, že je Země před totální zkázou a jediný frajer, kterého mají porazit, hraje nečestně. Prostě to hrají podle jeho pravidel.

Všichni se pořád honí jen za nějakým debilním tetováním a vůbec je nevzrušuje, že tenhle frajer lítá a tenhle metá blesky a tenhle umí všechno zmrazit.

Absurdního rozměru to dosáhne ve scéně, kdy spolu sedí všichni u jídla a začnou do sebe z ničeho nic bezdůvodně pérovat. Až se jeden vytočí hodně a začnou mu létat lasery z oka.
Jako jasně, šlo o to, aby tuhle schopnost získal, ale všichni jsou s tím úplně v pohodě, jako by lasery z oka byly běžnější než šedý zákal. Alespoň základní logiku bych prosil.

Lord Raiden, který je ve hrách a všech filmech ta nejmoudřejší postava a ochránce Země, je tady komický bezmocný strašák do zelí. Stejně tak hlavní záporák Shang Tsung působí nebezpečně asi jako trhovec, kterému omylem kopnete do krabice s vystavenými žabkami.

Pochopil jsem, proč tvůrci opustili linii Liu Kanga, který byl hlavním hrdinou původního MK, vytvořit ale pro dějovou linii úplně nového hrdinu je nejen zbytečné (MK universum obsahuje kolem 200 postav, každá s unikátním příběhem), ale navíc nepovedené, protože tomuhle týpkovi není co fandit. Nejvíc je to vidět, když dostává na prdel od Prince Gora tak moc, že na to už jeho stará nemůže koukat a pustí se do něj sama se sekerou.

Musím přesto nechat, že ve filmu je zachováno poměrně dost násilných scén, herních tzv. fatalit, které k MK prostě patřit musí. Je jich tu asi pět.

Tedy šest, když za šestou fatalitu počítáte tu provedenou na herci hrajícího postavu Kana. Jelikož ten si zlomil páteř, protože na svých zádech nesl jedinou humornou složku celého filmu. A ta byla v původním MK poměrně důležitá a místy opravdu dobrá.

Wonder Woman 1984

Tenhle film si budu pamatovat ještě hodně dlouho díky jedné konkrétní věci. Když se mne někdo zeptá, jestli dokáže scénář zabít jinak skvělý potenciál filmu, řeknu ano, Wonder Woman 1984.

Je tady totiž stejná režisérka, stejná kamera, stejná produkce, dokonce stejní herci a přitom je to oproti původní povedené Wonder Woman z roku 2017 totální ubohost. Jediná změna je jiný scénárista a tak si to vysvětluju tím.

Od děje původní Wonder Woman uběhlo 70 let a z Diany Prince, dcery samotné královny Amazonek Hippolyty se během těch let stala nenápadná vyhořelá restaurátorka místního muzea.

Kdysi sebevědomá polobohyně, která umí létat, odrážet kulky rukama a kdoví co ještě, nedokáže 70 let dostat z hlavy jednoho chlapa. Dost smutná ikona emancipované superhrdinky.

V tom se v muzeu ukáže podezřelý slizoun Horst Fuchs v podání jindy skvělého Pedra Pascala a vše začíná jít do kytek.
Horst získá díky kouzelnému šutru schopnost plnit každému ta nejniternější přání a scénáristi na tom nevidí nic divného. Dokonce ani, když si začnou všichni na celém světě najednou něco přát a svět jde při tom do kytek, tak nikoho na světě nenapadne si přát, aby byl klid.

Jednou z postav, které Horst splní přání je Dianina kolegyně Barbara, která si přeje být taková frajerka jako je Diana. A scénáristům to zase přijde v pohodě, ikdyž Diana prokazatelně postupně přestává taková frajerka být a ztrácí své schopnosti (a nepochopitelně i životní energii). Dokonce jim přijde v pohodě, že se na konci změní v Chitaru, tedy něco jako zatoulaný komparz z muzikálu Cats. To se prostě asi stává, že když chcete být jako někdo jiný, začnete chrchlat chlupy.

A jde to pořád dál, a když čekáte, že už nic debilnějšího nemůže přijít, během pět minut přijde. Probíhá honička kamionů na dálnici někde uprostřed asi Středního východu a najednou uprostřed pouště si na té silnici hrají děti s míčem. Uprostřed pouště naprosto normální fenomén.
Jen tak mimochodem má Diana doma zlaté brnění nějaké antické superbojovnice. Proč ne, vždyť kdo doma něco takového v koutě nemá? Kdyby se aspoň trochu při scénáři snažili a to brnění dali aspoň do toho blbého muzea, když už v něm pracuje.
Když si přeje, aby se jí její mrtvý milovaný vrátil, a přání se jí splní, vůbec jí nepřijde divné, že je v těle úplně cizího chlápka, prostě s ním hned hupne do postele. A že ten chlap měl do té doby nějaký svůj život a třeba rodinu, příbuzné nebo práci? V tom scénáristi taky nevidí problém, prostě na to nemyslete.

A takových nedostatků a děr je tam moc. Příliš moc, aby to zachránily nějaké efekty, protože ty jediné jsou celkem dobré.

Thunder Force

U komixovek ještě chvilku zůstaneme, protože jestli je nová Wonder Woman 1984 přešlap, tak Thunder Force je vyloženě skok do Macochy.

Tenhle pokus o film neměl být nikdy realizovaný a popravdě nevím, proč jsem tomu věnoval celých 100 minut svého života.

Děj (cuklo mi v oku, už jen při pomyšlení, že jsem to tak nazval) se točí kolem dvou kámošek ze školy, které vlastně nebyly ani moc kámošky, protože se chvilku nějak jakože kámošily a pak spolu až do dospělosti nemluvily (proč není fakt vůbec podstatné).

Jedna z těch holek (říkejme jí čůza) byla zralá na facku s budoucností manželky místního ochlasty a kupou děcek na krku. Ale protože je emancipovaná, skončila mnohem líp, sama jako říhající jeřábnice v místním přístavu ve flanelce a pivkem v ruce.

Ta druhá (dále jí říkejme třeba geek) byla … prostě geek už jako malá a jako dospělá byla pro změnu pořád stejný geek. Jen to dotáhla do velký laborky s jejím jménem na dveřích (jak se jí to povedlo popravdě netuším, ani nechci vědět).

Zapomněl jsem zmínit jednu podstatnou věc, kdysi dávno tu planetu ozářila nějaká energie a ze spousty záporáků udělala záporáky se superschopnostmi a ti zabili rodiče té geekovské holce. Ta se tak celý živost snaží najít cestu, jak získat takové schopnosti taky a rodiče pomstít.

Když jsou dospělé, mají se po letech potkat na třídním srazu, ale geek tam nepřijde a tak ji jde čůza vyzvednout do kanceláře. Při tom si vinou toho nejubožejšího pokusu o groteskní situaci v historii kinematografie (i té němé) omylem píchne do ksichtu jedinou várku séra se superschopností, kterou v té laborce mají. A jako na potvoru nedokážou udělat další. Přesto musí tohle píchání absolvovat opakovaně, aby byla Superwoman. Logiku nehledejte.
Geek si na to vezme pilulky na získání neviditelnosti, jakože je vtipný, že tamta musí absolvovat píchání do obličeje a tahle jen zobe pilule, "sem vložte smích".

Pak čůza a geek zlepšují své superschopnosti. Zabrání loupeži v sámošce, pokud to byla vůbec loupež, protože se při ní čůza zakouká do krabího muže a jakože romatika a úplně jsem se v tom ztratil, proč to všechno, proč tam najednou spolu tancujou, proč?

Objevuje se kandidát na starostu, na kterého zloduši spáchají pokus o atentát. Mám soukromé podezření, že to bude skrytý hlavní záporák, možná za to může to, že se jmenuje The King a pořád na to upozorňuje.

Čúza a geek neúspěšně konfrontují záporačku (nejmenšího debila z celého filmu, protože skoro nemluví, jen metá blesky).

Čůza a Geek se snaží narvat do superhrdinských hadrů, asi to má být humor. Čůza a geek se snaží narvat do sporťáku, asi opět pokus o humor, nevim.

Ze starosty se vyklube hlavní záporák, který to vše dělal jen proto, aby mu to přihrálo body do voleb. Jsem v šoku, vůbec jsem to nečekal.

A najednou je konec, titulky a svět je zase krásný. Thunder Force není dobrý film není ani tak zábavně špatný, abyste se u něj bavili ve stylu Žralokonáda. Tohle je čistá ztráta času.

Army of Dead (Armáda mrtvých)

Zrovna dnes jsem někde četl, že nejnovější výtvor Zacka Snydera trhá rekordy sledovanosti. Dost blbá zpráva, že zrovna tohle bude mít s největší pravděpodobností pokračování.

Nejde o první pokus Zacka Snydera o zombie film, jednou z jeho prvotin je povedený Úsvit mrtvých a tady jde tedy o jeho první nepovedený zombie film. Tento vyniká naprosto nesympatickými postavami a několika velmi zvláštními rozhodnutími ve scénáři.

První věc, která je nestandardní a přijde mi upřímně dobrá, je rozhodnutí, že zombie nebudou jako obvykle po celém světě, ale díky nehodě se rozšíří pouze po Las Vegas a tam jsou drženy v izolaci.
To samo o sobě dává dobrou příležitost k následné zápletce, protože skupina hlavních hrdinů se vydává do zóny za pokladem v trezoru jednoho kasina.

Ta druhá věc už je přímo negativní. Zombií existují dva druhy. Klasické pomalé a hloupé, ale pak jedny rychlé a chytré. Ale bohužel ne rychlé jako např. ve Světové válce Z, ale rychlé a chytré asi jako Homo Habilis. Ty pomalé přestanou brzo v ději hrát roli a vše se točí jen kolem boje s těmi chytrými, co žijí v tlupě, mají vůdce a důvod msty.

Celý zbytek filmu je pak něco mezi Soudným dnem (trochu nedoceněný Britský survival s lidožrouty z roku 2008) a špatným pokračováním Dannyho parťáků, kteří nedokáží vůbec spolupracovat a nesmyslně si hází klacky pod nohy.

Děj je klasické "Dovnitř a ven", někdo umře, někdo se ukáže, že je záporák, někdo se zachová jako spasitel a tak to dojde až do všedního závěru. Nic extra, průměrná akce, průměrné efekty, nulová zábava. Jen ten zombie tygr byl fajn.

V síti

Jestli do seznamu přidat tenhle film jsem dlouho váhal, zaprvé protože vím, že tím hodně z vás naštvu, a hlavně protože první verze měla premiéru dlouho před 365 dny.
Ale protože Vít Klusák tuhle dojnou krávu ždíme, co to jde a verze 18+ vyšla před nedávnem, přesvědčil mne, že si tu místo zaslouží.

Nechápejte mne tak, že bych chtěl zlehčovat téma, na které dokument upozorňuje. Upřímně myslím, že individua, která vábí malé holky (a kluky, na to Klusák moc nemyslel), tak by zasloužila chemickou kastraci rozpáleným pohrabáčem skrz pusu.

S dokumentem mám problém jiný a dlouho jsem přemýšlel, jak to popsat.

Problém dokumentu V síti je jeho povrchnost. Upozorní vás na to, že tu jsou úchylové, že se chovají takhle a takhle a vaše děti musí být na pozoru. To bez pochyby ano a asi je i dobře, že to cíleně dramatizují, protože se to aspoň těm mladým divákům víc zaryje do paměti (jindy bych to odsoudil jako laciné). Ale tím to končí.

K čemu je potřeba hodinu a půl koukat na fotky penisů a poslouchat komentáře ve stylu "to je prasák"? Takový komentář mám v hlavě i bez toho, že ho řekne aktérka.

Odborníci na tuto problematiku jako psychologové a traumatologové dostávají prostor jen zřídka a spíš než nějakého pochopení situace a jejímu vyhnutí se, dostanete rozhovor ve stylu "proč to děláš?", "není ti to blbý?".

Místo dokumentu, který by vás měl nějak vzdělat a měl šanci nějak opravdu napravit společnost, dostáváte pouze hodinu a půl záběrů srovnatelných se scénou, kdy na pískovišti maminka bije kabelkou přistiženého úchyla a křičí na něj, proč to dělá.

Nakonec zůstává jen hořká pachuť, že poté co film prošel kinem, pak VOD a nakonec i vysíláním v České Televizi, je zase ticho po pěšině. Lidéčko v tichosti zaniklo (bezpochyby nejen z těchto důvodů) a úchylové se stejně dávno určitě přesunuli lovit na Tiktok nebo Instagram. Takového humbuku a výsledek zase skoro žádný.

Ale vlastně počkat, jedna hrozně důležitá, až naprosto klíčová informace se díky filmu přeci jen dostala mezi lidi. Už víme co je polyamorie. Problém s pedofily vyřešen. Jsme prostě nejlepší národ na světě.