Joker

Občas si říkám, že lidi řeší naprosté zbytečnosti. Pamatujete si třeba, když všichni řešili, jestli bude Jared Leto dobrým Jokerem v Sebevražedném oddílu?

Takových tweetů kolem toho bylo a přitom teď, po shlédnutí nového Jokera už je to všechno úplně jasné.

Kdo je sakra vůbec Jared Leto?

Ne jako vážně, po shlédnutí Jokera a fenomenálního Joaquina Phoenixe si uvědomíte, že i Heath Ledger strašně přehrával a na Jareda už nevzpomenete tuplem.

Joker jako film je dokonalá kombinace dvou faktorů. Hutné atmosféry a strhujícího vývoje postavy.

Z každého záběru je znát, jak to jde s městem Gotham z kopce, jak jsou lidi naštvaní a propast mezi bohatými a chudými se prohlubuje. Společnost čeká jen na to fouknutí, až se vše zhroutí jako domeček z karet. To vše umocněné rachotícím hudebním podkresem.

Je fascinující, že film, ač je celý o smíchu, tak k smíchu v něm až na dvě scény nic není. A i tyto dvě scény jsou vtipné jen jakýmsi zvráceným smyslem. I Joker sám se celou dobu směje, ale ten smích je tak jiný a drsný, až se podrývá pod kůži a mrazí z něj.

Co se týče Jokerovy osobnosti, tak nedávno jsem četl vtip, že když jste chtěli udělat osobnost Jokera v 80. letech, museli jste ho hodit do kyseliny, v 21. století ho stačí pustit mezi lidi.

A to je naprosto výstižný, protože Joker mi ze všeho nejvíc připomíná Michaela Douglase ve filmu Volný pád. I tady se hlavní hrdina snaží ze všech sil začlenit do většinové společnosti, ta mu ale stále čím dál víc dává najevo, že je pro ni jen žvejkou na podrážce děravý boty.
Je tu drobný rozdíl, že ve Volném pádu hlavnímu hrdinovi hrábne v jeden moment, tady sledujeme postupný rozklad osobnosti a je to jízda.

Celkově shrnuto jsem enormě nadšený a jestli je tenhle film začátkem dalšího restartu celé nové Batmanovské série, tak ano prosím, jen tak dál a ještě houšť.