Jan Žižka (Medieval)

Nikdy mi to nemrzelo, ale až teď mi trochu mrzí, že se už nedávají takové ty staré komunistické metály "Zasloužilého umělce", protože za tohle by si to Petr Jákl prostě zasloužil.

Protože sehnat neuvěřitelný peníze, tvůrce světových kvalit a špičkové herce na příběh o chlápkovi, kterého vůbec nikdo nezná, až na pár malých milionů Čechů (přičemž půlka z nich si o něm nic ze školy už nepamatuje), to se jen tak někomu nepovede.
Napadá mne snad jen Statečné srdce, kde podobně natočil Hollywood pro Skoty příběh do té doby neznámého válečníka Williama Wallise.

Moc hezky se na celý film kouká a tím nemyslím jen fakt dobrou kameru a střih, ale na výpravě jsou ty miliony dost vidět. Rytíři na sobě mají poctivá brnění, která myslím celkem odpovídají době (žádné koberce z IKEA jako ve Hrách o Trůny). Dokonce jde podle nich poznat i rozdíly mezi žoldnéři z Kumánu, ze Skandinávie a místní Svatořímskou šlechtou.

Sice se nedočkáme velkolepých bitev, ale když už se rytíři řežou, je to autentické až fuj. Vlastně celé prostředí patnáctého století je dost věrně vykreslené ve vší své poetičnosti (královský dvůr je střídmě vznešený, ale nikdo logicky nechodí ve všudypřítomném bahně, jak si spousta lidí milně představuje) a i své odpornosti (těla na kůlech, rozdrcené končetiny, sečná zranění apod.).

Stejně parádní je sázka na herce. Ben Foster je výborný mladý Žižka a s jeho postavou se dá sžít strašně snadno. O Michaelu Caineovi asi není potřeba ani nic psát. Kdo za mne ovšem nejvíc září, je Matt Goode, který si hlavního záporáka Zikmunda vychutnává stejně, jako před lety Ozymandiase ve Watchmenech.

Jestli se bojíte, že velkofilmový příběh Jana Žižky bude slátanina, tak vás mohu uklidnit. Jákl to udělal mazaně a schválně vypráví o období, ze kterého se o Žižkovi moc neví a toho využívá. Přidává postavy, u kterých nevíme, jestli vůbec existovaly a kolem nich vytváří příběh. Z historických postav zachovává pouze Zikmunda, Václava IV a Rožmberka a i u nich jen udržuje obecně známou zápletku boje o trůn po smrti Karla IV.
Celkem mazaně, možná až bohužel, jakoby vynechává Jana Husa, který v té době ještě aktivně káže v kostele svatého Michala a ve filmu se objeví pouze jako vzdálená kázající silueta, které není vidět do tváře, ale rozhodně o něm a jeho sdělení během filmu často dost lidí mluví.

Přes to všechno bohužel není Jan Žižka bez výtky dokonalý film a má vadu na kráse poměrně zásadní.
Nevím, jestli to dokážu popsat přesně, ale je to takové celé jakoby nemastné neslané.

K postavám jsem si nedokázal najít cestu a vlastně ani tomu Žižkovi jsem ani moc nefandil. Celá zápletka kolem jediné ženské postavy mne nechávala úplně chladným a ani tomu Vetchýmu jsem nevěřil, že chce ze všech sil zabránit oběšení vlastního syna.
Trochu se daří pracovat s linkou mocenských intrik na královském dvoře, ale když se v půli filmu odhalí karty, i tohle přestane být zajímavé.
I ta bitva u vozové "hradbičky" mohla být trochu odvážnější než jen křik v kouři.

Takže závěrem bych to shrnul asi takhle. Z filmu si na prdel nesednete a jestli čekáte ideologickou masovou řezačku jako od Otakara Vávry, budete přímo zklamáni. Na druhou stranu vás film po tvůrčí stránce zklamat nemusí a řemeslně je to špička. Cestu na něj do kina vám určitě doporučuju.

Když už kvůli něčemu, tak minimálně kvůli tomu, že si někdo dal fakt práci sehnat takové lidi a peníze, aby zfilmoval příběh o nějakém středověkém válečníčkovi z uprděné zemičky, o kterém jste se učili na dějáku a nebo koukali na jeho sochu na Vítkově.