Havel

Asi bych měl začít tou nejzásadnější informací. Film Havel rozhodně není udělaný na objednávku ani Havlistům ani antiHavlistům.
Vykresluje VH vyváženě v obou pólech morálního spektra a perfektně se mezi nimi přehoupává klidně i v rámci jednotek minut.

Sledujeme Václava od jeho mladých dramatických let před srpnem 68 přes Chartu 77 až po... a to vám nemusím provařit.

A rozhodně není vykreslován jako světec, co od rána do večera šíří pravdu a lásku.
Ač v potřebných okamžicích prokazuje svou morální pevnost a je v průběhu filmu mnohokrát absurdně šikanovaný a týraný STB a VB, až máte tendenci ho litovat (a do pozice světce si ho tak stavět), film vás vzápětí vrátí do reality, že to byl jen obyčejný člověk plný běžných chyb. Člověk, který se při každé příležitosti otočil za kdejakou sukní a trpěl výčitkami svědomí, že někdy při vyslýchání nebyl tak odolný, jak by měl.

Balanc mezi kladnými a zápornými stránkami jeho povahy není jediná věc, která se autorům opravdu povedla. Je s podivem, jak často jsem se u filmu náramně bavil a kino občas burácelo smíchy.
Největší míru viny na tom má Pavel Landovský v podání opět výborného Martina Hofmana (jestli byl Landovský opravdu "takový hovado", asi s ním musela být opravdu sranda).
A pak také zjevně zkreslená Havlova představa úrovně vztahu, jaký měl s Olgou. Až by mne zajímalo, jestli ho měla Olga opravdu tak na salámu, jak tady ukazují.

Když jsem chválil Martina Hofmanna, asi se sluší říct něco i o hlavních postavách.
Aňa Geislerová neměla moc těžkou práci. Nevím jestli byla Olga v soukromí bouřlivák, ale tady taková opravdu není a tím pádem nedá moc práce ji zahrát.
Na druhou stranu Viktor Dvořák není vůbec špatný a obzvlášť v prvních a posledních scénách filmu má Havla dobře nakoukaného a naposlouchaného.

Pokud se nemůžete rozhodnout, jestli na tento film jít, myslím, že v duchu už odpověď stejně znáte. Zkusím vám to objasnit asi takto:

Když před pár lety vznikl seriál České Století, byla jeho předposlední kapitola věnována Sametové revoluci a postavu Havla si střihl skvěle Marek Daniel. Celý tenhle seriál je boží (a měl by se povinně pouštět na základkách v takové ty poslední červnové dny, kdy se stejně všichni už jen flákají), ale o tom mluvit nechci.

Když televize vysílala jeho čtvrtý díl, popisující převrat roku 48, strhl se humbuk, kdy byli následně Komunisti pobouřeni, že vyobrazuje Gottwalda močícího do řeky.
Ve filmu Havel je do téhle pozice postaven v jeden moment nejen Havel, ale i Dubček. Takže pokud se dokážete povznést nad to, že vaše modla je jen člověk, pak na to jděte. Pokud jsou vám blízké myšlenky předrevolučních bojovníků za svobodu, pak na to jděte.
Pokud ovšem při vyřčení jména Havel vidíte rudě a hned vám naskočí asociace na Humanitární bombardování, poklonkování západu, sukničkáře a sluníčkáře, asi už dávno stejně víte, že tenhle film není pro vás.

Závěrečné slovo si dovolím nechat nečekaně Dáše Veškrnové Havlové.
Když bych se měl vžít do její kůže, kdy vyjde film o jejím nebožtíku manželovi, kde je vyobrazený, jak podvádí svou ženu s nějakou další ženou a ona je až tou minimálně třetí v pořadí, o to víc před ní smekám. Smekám, že se nad to povznesla a byla přítomna promítání už první nesestříhané verze před půl rokem a předpremiéry nyní znovu. Mohla se od filmu distancovat, ale postavila se tomu čelem. Všechnu čest.

P.S.: Až budete pátrat, koho to hrají Jiří Bartoška a Bára Seidlová, tak vám ušetřím pátrání. Jiří Bartoška hraje Jana Patočku a Bára Seidlová Annu Kohoutovou, manželku Chartisty Pavla Kohouta. Nemáte zač.