Dobrý rok v kostce
Svět se zase na léto pomalu vrací do normálu a stejně tak bych chtěl s tímhle blogem i já, jenže mám vůči němu trochu dluh.
Nebyla to jen soustrast se zavřenými kiny, prostě jsem se musel, stejně jako ostatní, smířit s nabídkou VOD a ta většinou ani nestojí za psaní. Jenže když nad tím teď tak po roce přemýšlím, došlo mi, že vlastně popírám původní záměr tohodle blogu, a to upozorňovat na filmy, které jsou dobré a šetřit vám čas od těch špatných. Bez ohledu, kde na ně koukáte.
A tak jsem se rozhodl tady trochu restartovat pravidla, vracim do hry VOD a komixovky a v rámci mazání dluhu jsem teď napsal dva strhující příspěvky o filmech nebo seriálech uplynulých 365 dnů a rozdělil jsem je na "Stojí za shlédnutí" a "Těmhle se radši vyhněte". Možná pro vás dobrá zpráva, že těch dobrých bylo trochu víc.
A tak jimi začneme:
I care a lot (Jako v bavlnce)
Tenhle film ve mě bouřil emoce od začátku do konce. Je to asi první film, kde si uvědomuju, že jsem si od první scény úpěnlivě přál tu neohavnější a nejbrutálnější smrt hlavní hrdinky. Protože co jiného přát člověku, který se obohacuje na úkor bezbranných seniorů. Možná se mnou emoce cloumaly o to víc, když vím, že takové praktiky se v USA prý občas dějí ("díky moc" Johne Olivere za tuhle znalost).
A je to asi první film, kde jsem fandil Ruské (možná Balkánské, už nevim) mafii a jejich mučicím praktikám.
Celý film se točí kolem toho, že si Rosamunde Pike chce přihrát majetek jedné staré, zdánlivě nesvéprávné seniorky. Jenže seniorka je maminkou bezskrupulózního mafiána v podání Petera Dinklage. A ten jí tak celý film jde po krku a ona mu to úspěšně vrací.
Jestli mne film na konci uspokojil a Dinklage Pike poslal spát s rybama, vám neprozradím, ale rozhodně musím konstatovat, že scénář a bravurní herectví hlavního dua ten film zvedá vysoko nad standardy Netflixu.
Zack Snyder's Justice League (Liga spravedlnosti Zacka Snydera)
Kdo mne znáte, tak tohle vás asi nepřekvapí. Přesto mi věřte, že se budu snažit být objektivní.
Zack Snyder dostal příležitost, kterou nedostal zatím v Hollywoodu snad nikdo. Poté, co natočil debilní film, dostane od studia obrovské prostředky, aby ho mohl natočit znovu a lépe.
Jasně, realita byla trochu složitější, původní Justice League točit začal, ale protože v průběhu natáčení spáchala sebevraždu jeho dcera, natáčení opustil a dotočil to Joss Whedon, tahoun série Avengers.
Je několik cest, jak na tu situaci koukat. Dokončená JL měla i přes práci Josse Whedona jasné prvky Snyderova stylu práce, takže myšlenka, že Snyder by to neudělal blbě, je od počátku lichá.
Druhá cesta je, že JL byli ztraceni už v Superman vs Batman, kde je jasně vidět, že Snyder chce vyrábět komplexní propojené universum, ve které ale Warneři důvěru nemají, a proto místo budování povědomí o jednotlivých superhrdinech, chtěli rovnou jejich společný film. Že se to během dvou hodin nepovede, bylo předem jasné.
A třetí konspirační úhel pohledu, který mne baví nejvíc, že Whedon JL schválně sabotoval, aby nekonkurovali Avengers, což je nesmysl už z principu, protože když máte možnost vyrobit dvě úspěšné značky, co vám každý rok sypou miliony, tak proč je navzájem sabotovat, že?
No každopádně Snyder dostál svých slibů, vzal pár věcí, které se v původní JL nesetkaly s pozitivním ohlasem (90% filmu) a nahradil je nově natočeným materiálem s jinak poskládaným dějem.
Vznikl tak film, který má konečně hlavu a patu. Konečně nechodí kolem horké kaše a naplno ukazuje, že hlavní záporák není Steppenwolf, ale Darkseid (který se mimochodem v komixech objevil 3 roky před Thanosem - trhni si Marvele, ty barevná kopírko), konečně vysvětluje, kdo je Flash a Cyborg, proč se Superman chová tak divně a proč měl v Superman vs Batman Affleck špatné sny. Navíc člověk dostane i pár vyloženě geekovských momentů v podobě camea Jokera, Deathstroka nebo MartianManhuntera.
Je sice potřeba se kvůli tomu prokousat 4 hodinami filmu, ale všechno to překvapivě svižně utíká a málokdy jsem se vyloženě nudil.
Neříkám, že vás to posadí na zadek, ale na komixovku to je velmi dobrá práce.
The Devil All the Time (Ďábel)
Tenhle kousek prošel VOD trochu bez povšimnutí, což myslím, že je dost škoda.
Příběh ze středozápadu USA přelomu 70. let ve filmové stylu, takže jsou v něm zakomponovány všechny prvky tohoto zvláštního období. Vidláci, široké Buicky, samohonka, zkorumpovaná policie, fanatičtí věřící, násilníci, alkoholici a pastor postupně si odškrtávající celé desatero.
A do toho všeho se narodí kluk v podání Toma Hollanda, který v tomhle všem vyrůstá a zdá se celkem nepostižen až do jednoho momentu, kdy se to v něm zlomí.
Přes pomalejší rozjezd je na tomhle snímku stěžejní výborné herectví vedlejších postav.
Tom Holland je v té hlavní taky hodně dobrý a v některých situacích z něj jde celkem respekt, ale vydlejší postavy jsou tady naprosto našláplé.
Ať už Jason Clarke jako cestovatel fotograf nebo Herry Malling (kdy by to byl čekal, že z Dudleyho z Harryho Pottera vyroste takový herec), v roli otce strhující Bill Skarsgard (další z hereckého klanu, u kterého neumím napsat A s kroužkem) a v neposlední řadě Sebastian Stan užívající si roli zkorumpovaného poldy.
Kdo mi ale úplně vyrazil dech (a ne poprvé), je Robert Pattinson v roli pastora. Jeho hraní je strhující, naučený západní dialekt přímo radost poslouchat a při scénách, kde se rozčiluje nebo káže, se úplně zpomaluje čas. Tenhle kluk zraje jako víno. Jako DiCaprio, co začínal jako Romeo na Titaniku a teď dostává Oskary za ohýbání prostoru při boji s medvědy na Wallstreet pomocí plamenometu.
Mandalorian
Druhá řada Mandaloriana, která vyšla na Amozon Prime potvrzuje kvality té první, a to že Starwars jdou dělat dobře, a ani při tom není potřeba ohýbat pravidla vzniklá v původních dvou trilogiích (Epizody I-VI).
Zatímco první díly byly víceméně na sobě nezávislé, v této sérii je to sice trochu taky tak, ale vše se čím dál víc spojuje, aby mohlo vzniknout skvělé finále.
Co se mi na tomhle seriálu nejvíc líbí je krásná práce s kamerou, neodfláklé efekty a hlavně kvalitně stavěný scénář a režie, které dobře pracují s tím, že hlavnímu hrdinovi není vidět do obličeje a tak je jeho emoce potřeba ukazovat jinak.
Také je vidět, že na scénáři pracovali naprostí blázni, co znají původní Starwars do posledního detailu (např. to, že v původních SW zazní, že Tuskeni chodí vždy v řadě za sebou, aby nebyly stopovatelné jejich počty a tady opravdu chodí v téhle formaci). I díky tomu se zde vrací se vztyčenou hlavou legendární postavy SW universa a například proslov toho, který se objeví v samotném závěru (nebudu spoilerovat) pár větami smete celou poslední filmovou trilogii do zapomnění, kam patří.
Akorát je škoda, že v dalších pokračováních se už neukáže moje oblíbená Gina Carano, která si nedávno neuvědomila, že pro herce neplatí zákony o svobodě slova a dostala padáka za blbé řeči na Twitteru.
Pro fanoušky StarWars naprosté "must see".
The Mitchells vs. the Machines (Rodina na baterky)
Nestává se často, že by mi stál za zmínku nějaký rodinný animák, protože takové animáky jsou dělané přesně svému účelu a plní stále stejnou šablonu. Musí bavit děti animací a skotačením postav a zároveň mít v sobě i nějakou zábavu či téma pro dospělé, aby s dětmi v kině neusnuli. Takže na zaplácnutí času asi vždy ok, ale nic světoborného.
Toho se drží i Mitchells, protože jde o klasické klišé filmové rodiny. Táta komický zpátečnický trouba, milující máma, pubertální dcera, co plánuje odjet na vejšku a malý syn nerd.
K tomu tu je po vzoru všech animáků od dob Lvího krále jedna nepodstatná komická kreatura, tady v podání domácího psíka Mopse.
Důvod, proč jsem se rozhodl tenhle film vytípnout je ten, že mne poměrně příjemně překvapilo, že ačkoli zápletka filmu zní hodně přestřeleně (rodina jede společně vyprovodit dceru do školy, když v tom dojde k ovládnutí světa roboty) ve skutečnosti to všechno tak nějak dobře zapadá a svým způsobem dává smysl. Jasně, není to Terminátor, není to o Příběhu Sarah Connorové a nedočkáte se tam moc logického rozhodování hlavního záporáka, pořád je to film pro děti.
Já jsem se moc bavil a věřím, že vy budete taky. A navíc, jak často se vám stane, že vám doporučím film, který bude bavit i vaše děti?
Crown (Koruna)
Seriál Koruna je přesně to jedno z mála pozitiv Covidové karantény, protože jinak bych si na něj asi čas nenašel a teď jsem strašně rád, že jsem ho viděl.
Jak možná víte, celý seriál fiktivně popisuje soukromí královské rodiny kolem Alžběty II. (současné královny Spojeného království Velké Británie a Irska, všech zemí Commonwealthu a tak dál a tak dál) reagující na reálné historické události.
První skvělá věc, kterou na seriálu obdivuji, tak přes svou konkrétní fiktivnost jde o obecně skvělý průvodce historií Velké Británie. Jak původně koloniální velmoc postupně upadá (a doufám, že v další sérii bude ukázáno, jak se nakonec zhroutila ve svou vlastní Brexitovou parodii).
Od prvního dílu, který začíná svatbou Alžběty s tehdy ještě ne Princem Filipem, pokračujícího přes smrt krále Jiřího VI. a její korunovaci, přes všechny možné nastupující a odstupující premiéry, Suezskou krizi, Velkou Mlhu, sesuvu půdy v Abernafu, Winstona Churchila, Margareth Thatcherovou a její boj s nezaměstnaností a o Falklandy. Vlastně dostanete poutavě v kostce všechny důležité události, které utvářely v posledních sedmdesáti letech ostrovní království.
Další velké plus je pečlivá práce scénografů a kostymérů, kteří se většinou snaží dané scény vycházející z reálu udělat co nejvěrnější předloze, proto se málokdy setkáte s nějakým vyloženě nesmyslem, spíš naopak.
Tomu jde ruku v ruce až zarážející kvalita castingu, protože všichni vybraní herci jsou často nejen velmi podobní svým předlohám, ale současně jde i o skvělé herce. Zatímco výběr Olivie Colman, Heleny Bonham Carter nebo Charlese Dance ve třetí řadě byly v tomhle případě sázky na jistotu, tak volba neokoukaných tváří Claire Foy, Matta Smith, Vanessy Kirby to řady první bylo doslova BINGO.
Kapitolou sama pro sebe je zatím poslední čtvrtá série, kde nastupují Margareth Thatcherová a Lady Diana. Volba Gillian Anderson jako Iron Lady je naprosto fantastická a když si pustíte na Youtube srovnávací videa, jak vystupovala Thatcher a jak ji hrála Anderson, budete v šoku jako já, jak moc ji trefila (Maryl Streep jí s tím jejím výrazem nečekané inkontinence může jen závidět).
I volba Emmy Corrin jako Diany Spencer je dobrá, kdy zvládá na jedničku přechod z naivního děcka v trosku semletou královským aparátem. A v případě Joshe O'Connora mám podezření, že ho pro roli prince Charlese přímo vyšlechtili (jaká je pravděpodobnost, že se v Británii objeví zrovna teď ušoplesk s takovým hereckým nadáním?).
Fiktivní soukromí všech postav je skládané z drbů, fám a klepů a je tak chyba jej brát vážně. Často jsou situace viditelně přehnané a cíleně teatrální, přesto když teď například nedávno zemřel Princ Filip, bylo mi to líto hlavně proto, že jsem ho měl díky Koruně ve škatulce těch posledních důstojných gentlemanů, kterých je v tomto světě už tak žalostně málo.
Prostě seriál, který i přes svou občasnou přílišnou bulvárnost stojí za to.
Invincible (Neporazitelný)
Amazon díky úspěchu The Boys a Deadpoola rozjel další slibnou sérii na téma superhrdinů jen pro dospělé. Tentokrát sice animovaně, ale to by vás nemělo odradit. Občas jsou animované filmy vyslovenými klenoty, které je chyba zavrhovat jen proto, že nejsou hrané (např. věci od studia Ghibli).
Svět tak nějak normálně funguje a každé nebezpečí, které mu hrozí, úspěšně odráží skupina superhrdinů ne náhodou nápadně podobným Justice League.
A stejně, jako je tomu v případě The Boys, nejsou to žádní dobráci a obzvlášť Superman (tady se jmenuje OmniMan) je dost podezřelý parchant.
Vše se točí kolem jeho syna, ze kterého chce vychovat Omniman dalšího superhrdinu, ale jak se ukáže, vše je daleko víc zamotané a málokdo má takové úmysly, jak se tváří.
Jelikož má seriál jen pár dílů, dá se zhltnout za pár dní, což je jeho asi jediná nevýhoda. Jinak jsou tu samé plusy.
Dobrá volba dabingu, kde např. Omnimana mluví J.K.Simmons (aby ne, když měl ve Spidermanovi stejně epický knír).
Zvraty v ději, které jsem občas opravdu nečekal. Poměrně velká logika v chování postav. Naturalismus, občas až hraničící s Metalocalypse. Prostě dobrý animák pro dospělé.
The Boys
Rovnou na Invincible navážu druhou řadou The Boys, protože jde o dost podobné téma a za oběma kousky stojí jako tvůrce Seth Rogen.
První řada přišla s něčím naprosto unikátním. Obrátila naruby to, o co se tu posledních několik let snaží Marvel a DC a to filmy o superhrdinech, kteří zachraňují svět od záporáků a u toho řeší své osobní nebo rodinné problémy. Vždycky jsou to ve výsledku Mirkové Dušínové, jen občas mají trochu deprese.
The Boys tohle vzali a postavili přirozené lidské emoce, deprese a další a psychické problémy na první kolej. Vytvořili superhrdiny, co se chovají tak, jak by se chovali, kdyby byli opravdu skuteční. Lžou, kradou, podvádí, přetváří se, fetují, jsou závistiví a pomstychtiví a hlavně jsou díky svým schopnostem arogantní až běda.
Díky svým špatným činům si nadělali dost nepřátel, ale protože mají superschopnosti, tak je to netrápí. Když se jim někdo postaví do cesty, prostě ho vymažou ze světa (často velmi drsně). Jenže teď si udělali nepřátele z dost odhodlané skupinky lidí, kteří na to jdou hlavou.
Druhá série navazuje plynule na konec první a děj se tak posouvá ještě dál. Víc chápeme pohnutky členů The Boys, máme tu další vývoj jejich potav, vyvíjí se Starlight a co je hlavní, je tu zase víc Homelandera. Ten je víc a víc na nervy ze všeho, co se kolem něj neděje podle jeho představ a ventiluje se tak, jak má zvykem, tedy že naprosto neočekávaně všechno a všechny rozseká.
V druhé sérii mu úspěšně sekunduje nová superhrdinka Stormfront, která si s ním v pokrytectví a brutalitě nezadá. Její konstrukce příkladné feministky je až na hraně parodie tohoto hnutí.
Je tu všechno, co bylo na první řadě super a teď je toho ještě víc.
The Trial of the Chicago 7 (Chicagský tribunál)
Polední návrh věnuju troše aktivistické politiky.
V květnu 1968, tedy chvíli předtím, než k nám v srpnu přijely na čajový dýchánek tanky naoko spřátelených socialistických republik, se v New Yorku konalo setkání politické Demokratické strany.
Zde si měli potvrdit, že se úřadující prezident Lyndon Johnson bude v dalších volbách opět ucházet o křeslo prezidenta. A protože se Johnson zrovna moc nesnažil během svého vládnutí ukončit probíhající válku ve Vietnamu, byli na něj dost nabroušeni liberální obyvatelé země (převážně Hipíci).
Ti se vydali ze všech stran země do New Yorku proti němu protestovat a kázat mír a lásku. Co ale nečekali, že jim policie jako projev míru a lásky dá místo trávy potáhnout trochu slzáku a vezme je obuškem po hlavě.
Následně na to proběhl v Chicagu soudní proces s organizátory protestu a tomuto procesu se věnuje tento film.
Přiznám se, že když jsem si film pustil, neubránil jsem se velké skepsi, že zrovna v dobách protestů BLM ve jménu George Floyda vzniká zrovna takový film, ale z omylu mne vyvedlo, když jsem si o celé situaci přečetl pak na wiki, kde je vše potvrzeno, že vše uvedené ve filmu se přesně takto stalo.
Celý děj je plný vyloženě absurdních situací, které bych nevěřil, že se mohly opravdu ve skutečnosti stát. Počínaje zapojením černocha do procesu, který s tím neměl od počátku vůbec nic společného, přes zákeřnou manipulaci procesem ze strany justice až po absurdní aktivitu vrcholných politiků v pozadí procesu.
Když vybrali do obsazení takové postavy jako Eddieho Redmayna, Marka Rylance nebo Josepha Gordon-Levitta, měli tím tvůrci v podstatě vyhráno. Občas zapomínám, že pro všechny Boraty, Bruna a Aliho G, že Sasha Baron Cohen je vlastně skvělý herec i vážných rolí.
Jinak na filmu po té tvůrčí stránce asi moc není. Scénář dobře skládá historické reálie, kamera a střih nejsou zmršené a hudba taky nepřekáží ani nevyniká. Co ale film dělá skvělým, je právě ukázka toho, jak natvrdlá americká společnost a její orgány mohou být a není tak divu, že dnes vypadá, jak vypadá.