Téměř dokonalá tajemství

Vlastně jsem to vůbec nečekal a dost mne překvapilo, když jsem zjistil, že jdu na německou variantu filmu původně italské produkce Naprostí cizinci (na který jste si mohli přečíst recenzi na mém blogu taky), a protože se mi Naprostí cizinci moc líbili, byl jsem zvědavý, jestli tahle verze bude trapná napodobenina nebo to bude něco úplně jiného a dobrého.

Na jednu stranu je vývoj a celé pojetí děje v každém z filmů dost různé.
Zatímco Naprostí cizinci jsou konverzační komedie, přecházející v hutné drama zaměřené na vykreslení postav, Téměř dokonalá tajemství začínají a po celou dobu zůstávají komedií s několika vážnějšími okamžiky.

Na druhou stranu je zápletka v obou filmech naprosto stejná.
Sedm přátel se sejde na večeři a dostanou takový super debilní nápad, že položí svoje telefony na stůl a jakmile někomu přijde zpráva, nahlas ji přečtou a stejně tak pustí nahlas příchozí hovor.
A jak asi můžete tušit, nedopadne to vůbec dobře.

Vše eskaluje až do velkého finále, které je v každém z filmů jiné a asi nechám na vás, jaké se vám bude líbit víc.

Já osobně dávám přednost Naprostým cizincům, protože v životě takové situace končí spíš jejich stylem než stylem Téměř dokonalých tajemství.

Co se ovšem musí Téměř dokonalým tajemstvím nechat, pak je to jejich úspěšná práce s humorem (kdo by řekl, že jednou napíšu, že Němci umí vtipné filmy) a díky tomu tohle téma zpřístupňují i těm z vás, co nechodíte rádi na depresivní filmy.

Takže ve výsledku jde o dva poměrně různé filmy a nedokážu úplně říct, který je lepší. Je to jako vybírat, jestli je lepší Knockin' on Heaven's Door od Boba Dylana nebo od Guns 'n Roses, prostě si v tom každý najde to, co mu vyhovuje víc. Každopádně ani jedno není špatná volba.