Zombieland: Rána jistoty

Když šel do kin první Zombieland, nikdo moc nečekal, že by mohlo jít o převrat v žánru, ale překvapivě se tak stalo.

Film ukázal tolikrát převařovanou zombie apokalypsu z jiného úhlu, dařilo se mu kombinovat napínavou podívanou a velmi zábavný netradiční styl vyprávění.

Upřímně, když film začíná songem od Metallicy a už v prvních minutách vám vysvětluje, že je fajn mít v Zombie apokalypse zapnuté pásy, tušíte, že to nebude jen tak tuctový lekací horor.

První Zombieland sledoval Columbuse (Jesse Eisenberg), kluka, který moc nesplňuje předpoklady někoho, kdo v takové apokalypse přežije déle jak hodinu, ale díky sérii promyšlených pravidel se mu to daří.
Ten potkává excentrického mazáka Talhaseeho (Woody Harelson) a vychytralé sestry Wichitu (Emma Stone) a Little Rock (Abigail Breslin). Společně se snažili k sobě najít cestu a hlavně přežít. A taky potkat Billa Murryho a sehnat Twinkies.

Pokud si chcete první Zombieland pustit bez spoilerů, tak tenhle odstavec přeskočte. Na konci filmu se všichni čtyři předvídatelně usmíří a překvapivě i bez toho, aby někdo z nich umřel.

Zombieland: Rána z jistoty pokračuje deset let po ději prvního filmu (stejně, jak jsou od sebe filmy samy).
Hlavní hrdinové se probíjejí světem stejným stylem, jak jsme u nich zvyklí z jedničky. Kombinace černého humoru a vzájemného urážení je opět na vysoké laťce.

Aby měl děj nějaký impuls k pohybu, rozhodne se Little Rock odtrhnout od party. Co je ovšem důležitější, je přidáno několik dalších postav, které jsou jeden větší exot než druhý. Ať už blbá blondýna, fanynka Elvise nebo hippie komunita Bejbylon.

Celkově jde vlastně o jakési roadmovie, jehož cílem je jen vám servírovat jednu vtipnou situaci za druhou. To není kdovíjak vysoká filmařina, ale stačí to. Nemáte tu moc hluchých míst, film si na nic nehraje a semtam udělá něco vyloženě k popukání pitomého a díky tomu se náramně bavíte.

Pokud jste tedy měli první Zombieland rádi, mám dobrou zprávu, dvojka v tom úspěšně pokračuje. A vlastně nic víc a nic míň.

Jo a rada nakonec. Stejně jako úvodní znělka Columbia Pictures, stojí i titulky za to až do úplného konce, jde o parádní vzdání pocty Billovi Murrymu, který v prvním filmu nedopadl úplně nejlépe.