Shang-Chi a legenda o deseti prstenech

V mainstreamovém Hollywoodském průmyslu jsou peníze vždy až na tom prvním místě. Peníze určují co se bude točit, kdy a kde se to bude točit, o čem to bude a hlavně, pro koho se to bude točit.
Ještě před první klapkou je rozhodnuto, že tenhle film bude o tomhle, bude to tematicky dělané takto a budou to hrát tito herci, protože tohle si žádá ta sociální skupina, ze které je největší potenciál zisku.
Že mají filmová studia díky sociálním sítím (hlavně díky Twitteru) naprosto zkreslenou představu, co dané sociální skupiny chtějí, by bylo na daleko delší článek.

Tentokrát se Mickey Mouse (CEO Disney Studios) rozhodl s lokomotivou na prachy zvanou Marvel popojet o zastávku dál a po woke díle Black Panther, kde se snažil do kin dostat černošskou komunitu a ukázat, jak je hrozně BLM, tentokrát jde čistě po penězích a medovém zadku Medvídka Pú (SiTinPing), který drží pod krkem obrovský čínský trh.

Při té příležitosti proštrachali databázi svých komixových hrdinů a našli, že v někde v hloubi Marvel universa je jeden bezvýznamný pohůnek původem asiat.
“Ideální, uděláme čínského hrdinu, bude tam kung-fu, draci, či a fenkšvej, zároveň tam dáme nějaké supermoderní neonové město ve stylu Macaa”.
U Marvelu se proti stereotypům bojuje fakt divnými nástroji.

To by bylo k politice a proč vůbec musela taková věc, jako Shang Chi vůbec vzniknout. A teď jak to vlastně dopadlo.

Nedá se říct, že by Shang Chi byl vyloženě špatný. Jako průměrná Marvelovka, která ničím nenadchne a ani neurazí by určitě jako kulisa k sobotnímu žehlení prádla obstál.
V úvodu dokonce celkem zaujme velmi zdařilou řezačkou v autobusu v ulicích San Francisca, doprovázenou skvělým soundtrackem. Jenže pak, jako by se změnil štáb a po přesunu do Číny to začne drhnout.

Motivace hlavních protagonistů nedává smysl, děj má díry v logice a některé zásadní věci vůbec nevysvětluje, akční sekvence jsou příliš jako Tygr a drak (tedy levitování a balancování na bambusu) a vizuál začne být tak barevný, že mi z něj došla barva v tiskárně.

Co se týče herců, tak žádný zázrak se nekoná. Simu Liu vedle charismatu a kvalit jiných Marvelových herců jako Roberta Downey Jr., kteréhokoliv ze tří Chrisů (Hemsworth, Evans, Pratt) nebo i Marka Ruffalo je jen takový komparz.

Awkwafina jako komická složka vůbec nefunguje a je stejně křečovitá a divná jako byla v Jumanji. Vlastně jako jeho partnerka celkem sedí, protože jsou oba stejně zapomenutelní.

Paradoxně na mne nejlépe fungoval hlavní záporák, protože to byla vlastně jediná postava s jasnou motivací a jediný působil “na svém místě”.

Co si ale neodpustím nezmínit, co mne opět totálně naštvalo a v ten moment jsem si uvědomil, že zase koukám na Černého Pantera, je použitý arzenál v bojových scénách.

Že odfláknou vysvětlení, co jsou zač ty prsteny, to je ještě v pohodě, ale když máte supertajnou organizaci, která čtyři tisíce let tajně ovládá celý svět a pak při obléhání jedné vesničky na ni naběhne s kušemi a štíty místo kulometů a artilerie, víte, že to je z principu špatně. Že se zase opakuje stejná hovadina, jako byla bitka Vakanďanů energetickými oštěpy.

Závěrem můžu snad říct jen to, že tenhle film vůbec nemusel vzniknout. Nic nepřináší, ničím nezaujme, na spoustě míst selhává a v celém Marvel universu se tak u mne řadí na dost poslední příčky.