Once Upon a Time in Hollywood

Já toho Tarantina prostě žeru. Devět filmů natočil, devět a pořád mne dokáže dostat. Vím, že tu často píšu o talentovaných hercích a režisérech a tak, ale Quentin je prostě borec na eNtou.

Zaprvé proto, jak si hraje s postavami. Že každou z nich představí divákovi tak, jak je pro děj potřeba.
Když jde o hlavní postavu, ukáže vám o ní všechno, co jen jde. Takzvaného sidekicka vám představí tak trochu, abyste se s ním sžili a občas i jeho sledovali, jak tak děj kolem něj plyne. No a když je tam někdo jen na štěk, tak i z toho štěka vytěží maximum.

Potom to, jak si hraje s dialogy. Bože jak ty jeho filmy umí být ukecané, až je to na prahu únosnosti. Ale kdyby ukecané nebyly, byl by to jen slabej Rodriguez.
Ty dialogy dělají všechnu hlavní práci. V obyčejných filmech vám vysvětlí děj a představí postavy, ale tady? Tady vám Tarantino s jejich pomocí představí nejen postavy a děj, ale rovnou celou vyobrazenou dobu včetně uvažování tehdejší společnosti. Pobaví vás, napne vás. Hltáte každé slůvko, každý záběr, aby vám náhodou něco podstatného neuteklo.

Taky zbožňuju, jak si vždycky vyhraje se zvuky a hudbou. Možná si řeknete, že to je normální, že zvuky ve filmu podkreslují děj na plátně a svojí povahou pomáhají divákovi chápat, jestli se děje něco pozitivního nebo negativního. To jo, jenže tady je vše o level dál, než je běžné. Tenkrát v Hollywoodu můžete sledovat i bez dívání a bez mluvení postav a budete podle zvuků chápat, co se děje.

A hudba, tak je kapitolou sama o sobě. Každý Tarantinův soundtrack mi do života přinesl hned několik neotřelých melodií, které mi často i otevřely obzory k dalším legendárním věcem. Ať už to byl Chuck Berry a jeho You never can tell (díky kterému jsem objevil základ Rocku a veškeré dobré hudby obecně), Misirlou od Dicka Dalea (který mi ukázal, že pravým uměním hry na kytaru nejsou jen akordy), Bang Bang okouzlující Nancy Sinatra (díky které jsem poznal, že šedesátky musely být skvělý období) nebo Battle without honor and humanity od Hotei (díky kterému jsem pochopil, že mi hudba dokáže hýbat emocemi tak, že mi i úplně otočí naruby náladu).
Nejinak je tomu i u soundtracku Once upon a time in hollywood, který už pár dní sjíždím a jeho forma, že "jakože posloucháte šedesátkové rádio", je naprosto super a už teď mi v hlavě asi nesmazatelně hraje Bring a little lovin od Los Bravos (sakra, úplně se vidím, jak si to jedu po Road 66 v Mustangu Shelby GT350 a tahle pecka hraje na plný koule).

Za neposlední zmínku určitě stojí herecké obsazení. Tentokrát se poměrně Tarantino odvázal a ve filmu se mu minimálně na pár okamžiků objeví snad všichni jeho přednostní herci. Chybí jen sám Samuel motherfucker Jackson a Uma Thurman, za kterou ovšem ve vedlejší roli zaskakuje její dcera Maya Hawke, která jinak letos září díky třetí řadě Stranger Things.
Zajímavé je i jak si poradil se ztvárněním některých postav podle skutečnosti. Podoba Mergot a Sharon Tate byla všude omílaná moc a moc, ale jak se sakra povedlo, že Damian Lewis vypadá jako Steve McQueen, to jsem jen zíral. O podobě Romana Polanského, Bruce Lee nebo Charlese Mansona nemluvě.

Prim hrají Leo a Brad, kteří jedou prostě první ligu.
Leo je talent od pána. Tyjo ten kluk by snad měl toho Oskara dostávat každý rok jako Karel dostává Slavíky. On hraje skvěle herce, který hraje skvěle své postavy a je přesvědčený o opaku! To je prostě lahoda na tohle koukat.
A Brad Pitt nehraje jen druhé housle, dává do toho hodně a popravdě ve svých pět a padesáti vypadá jak bych chtěl já vypadat klidně už ve svém věku teď. Jen škoda, že Margot nedostala moc víc prostoru, protože ta taky umí když má prostor.

No a poslední věc, kterou Quentin Tarantino umí, je samozřejmě děj.
Děj, který vás na vteřinu nenechá odvrátit zrak, protože se může každou vteřinu obrátit naruby. Nikdy si nemůžete být jisti tím, co se bude dít za pět minut, natož na konci.

Once Upon a Time in Hollywood je Tarantinovka se vším, co jsem popsal nahoře. Kdo jeho filmy máte rádi, budete nadšení i tady.
Kdo nemáte pochopení pro nestandardní vyprávění, absolutně nepředvídatelné zvraty a občasnou hrubost, tak budete v průběhu filmu odcházet. Ale už teď je mi upřímně líto vašich nudných životů :-).

Jo a ještě jedna věc pod čarou. Jednu detailní věc o filmu vám prozradím. Odkoukejte celé titulky, nejen že v průběhu titulek je jedna přidaná scéna, ale hned po ní hraje místo hudby reklama na rádio KHJ ve styku šedesátkového Batmana namluvený Adamem Westem. Takový zážitek vám normální filmy jen tak nedají.