Není čas zemřít

“Vítejte, pane Bonde. Již jsem vás netrpělivě očekával.
Ne, není třeba se omlouvat. Naprosto důvodům vašeho zpoždění rozumím, pro všechny byl minulý rok poměrně šílený, nejen pro vás.

Jak jsem říkal, naše setkání jsem již netrpělivě očekával a nyní, když jste zde, mohu říci, že nejsem zklamán.

Ušel jste dlouhou cestu, a jak jistě sám tušíte, ta je nyní u konce.

Vaše činy mnoho let sleduji a dlouho jsem byl vaším fanouškem. O to víc mne těší sledovat váš osobní rozvoj od Casina Royal, kdy jste postupně upustil od šovinismu a už nebalíte holky stylem Dominika Feriho. Navíc jste se přestal hloupoučkými barbínami v nesnázích obklopovat, úctyhodné.
Stejně tak jsem s radostí sledoval, že již neholdujete nesmyslnému ježdění v tanku uprostřed velkoměsta nebo laserovým přestřelkám na oběžné dráze. Vaši soupeři již nemají železné zuby, žiletkovou buřinku zlaté zbraně nebo diamanty v tváři.

Najednou vidím ve vašem chování a rozhodování hloubku. Rozumím vaší motivaci a jsem rád, že už nebojujete pouze za královnu, ale máte i vyšší cíle.
A to, jak jste využil vakua minulého roku, a aby se na vás nezapomnělo, cíleně jste rozšířil informaci, že vás má nahradit jiná agentka, to byla naprosto brilantní strategie hodná velmistra zločinu. Za to vám tleskám.

Na vaši poslední misi jste si přesto stále nedokázal odepřít přestřelky s desítkami nepřátel, aniž by se vám cokoliv stalo. Na vlastní oči jsem viděl, jak vám metr od hlavy vybuchl granát a vy jste se pouze s dočasným otupěním sluchu otřepal a bojoval dál, jakoby se nechumelilo. Jako byste neměl čas zemřít.

Víte pane Bonde, vy jste jako antická tragédie. I když lidé rádi zůstávají ve vzpomínkách na muže, který má šarm a eleganci, má skvělé auto a vytříbený vkus na alkohol a krásné ženy, svět se mění, život jde kupředu a stejně jako antická tragédie by dnešní lidi už nezaujala, i vy jste již přežitek své doby a v současné společnosti pro vás není místo. Abyste zapadl, musel byste se změnit, a to už byste nebyl vy.

Chápu, že vám moje motivace, proč po vás jdu, a proč chci vyhladit lidstvo, nepřijde moc jasná, a proto jsem se rozhodl vás nezabít. Přesto věřím, že dáte na má slova a sám z vlastní iniciativy v nejlepším odejdete."

"Oba víme, že i kdybyste mne zabil, tak dokud o mne bude někdo mít zájem, budu žít navždy", prohodí s úsměvem Bond.

Safin pokrčí rameny a pokyne rukou ke dveřím. "Sbohem pane Bonde."

A James Bond odchází.