Dokumenty na Netflixu

Netflix není jen hromada špatných filmů vlastní produkce zachraňovaná hromadou víceméně dobrých vlastních seriálů a koupených cizích filmů.

On dělá taky dokumenty, a když se vám podaří prokličkovat mezi těmi s extrémně konkrétní tématikou, zajímavou jen pro nadšence a nedokumenty, které do vás valí horem dolem "woke culture", BLM a whiteblaiming, můžete narazit na opravdu poutavě natočené věci s vysokou vzdělávací hodnotou.

Já si tu práci dal, a abyste vy už nemuseli, tak vám teď některé ty (dle mne) nejlepší doporučuju.

Jak se stát tyranem
(How to become a TYRANT)

Poměrně kreativní cestou vyprávěný manuál, jak se stát diktátorem. V několika dílech postupně procházíte, jak se k moci dostali, jak se u ní udrželi a jak o ni přišli největší diktátoři posledních 100 let. Postupně se dovíte, co udělali pro svou cestu na vrchol moci Adolf Hitler, Saddám Husajn, Muammar Kaddáfí, Josef Vissarionovič Stalin, Idi Amin a generace Kimů (Ir-sen, Čong-il a trochu i Čong-un) a co zavinilo jejich pád.

Popravdě tahle nějak bych si přál, aby byla vyučovaná historie na školách, protože i přesto, že jsem všechny zmíněné znal, o téměř každém jsem se dověděl něco nového.

Hip-hop evolution

Tohle je naprostý majstrštyk, který je věřím zajímavý i pro ty, kdo Hip-hop moc neznají.
Už delší dobu jsem věděl, že nebýt černošské komunity a jejich R&B a Jazzu, nikdy by neexistoval rock a metal (dejte si na pochopení dokument Metal Evolution od Samma Dunna nebo životopis Keitha Richardse "Život"), ale až díky tomuto dokumentu jsem pochopil, že nebýt nich, neexistovala by vlastně vůbec hudba, jak ji známe dnes. A nebýt nich, asi bychom pořád měli akorát tak cimbálovku, dechovku a mlácení kostmi do bubínku u ohniště.

Dokument jde do detailu od úplného začátku, kdy jazzoví zpěváci občas jen tak prozpěvují své texty bez hrající hudby, přes první výskyt slova RAP, vznik Gangsta rapu a všechny vzestupy a pády jeho průkopníků (tady teprve pochopíte, proč jsou evropští rapeři tak směšní, když se ohání tím, jak se vypracovali "odspoda").
Tady si dovolím doporučení uprostřed doporučení. Pokud vás zajímá tahle část nejvíc, dejte si na Netflixu dokument "The Defiant ones (Neposlušní)", tady vypráví přímo členové NWA a následujícího Death Row a Aftermath, jak to celé bylo.

Ve třetí a čtvrté řadě vypráví příběh zlaté éry 90. let a její konec na konci devadesátek, kdy se hip-hop srůstá s popem a současně spojením s metalem vzniká nu-metal.

Tady seriál zatím ve své páté řadě končí a já už se jen nedočkavě těším na šestou řadu, která mi vysvětlí, jak sakra mohlo vzniknout něco takového jako je Trap (víte koho myslím, všechny ty polonahé tlusťošky v síťovaných punčocháčích a Lil-dementi s potetovaným xichtem a kovovýma zubama, co jen tak nesrozumitelně huhňaj do mikráku)

Tohle je pop
(THIS IS POP)

Když už jsme u té hudby, nabízí se další, poměrně nová série točící se kolem ne příliš provařené části historie Popu. Díly na sebe nenavazují a tak můžete vynechat ty, které vám moc nedají.

Já rozhodně doporučuju díly o fenoménu Britpopu a jak vznikl a jak se proslavilo používání Autotune.

Nás jako Evropany moc nenadchne díl o BoysIIMen, kteří vládli popu v Americe, zatímco tady kraloval Eurodance. Co je ale pro nás o moc zajímavější, pak je to díl o tom, jak Švédsko kraluje popu od počátku 70. let až dodnes (věděli jste třeba, že stejní Švédové, co udělali Ace of Base nebo většinu eurodance, tak stojí i za úspěchem Britney nebo Backstreet Boys?).

Za doporučení stojí i díl o "The Brill building", což je budova v New Yorku, kde vznikal v 60. letech všechen pop, který nedělal Elvis, Beatles nebo Stouni. Vlastně díky tomu, co vznikalo v téhle budově existuje většina veškeré hudby bývalého východního bloku. Bohužel je to tak, spoustu toho, co znáte od Gotťáka, Pilarové, Špinarové, Přenosilové, Neckáře nebo Zagorky jsou jen covery západního popu.

V Billově mozku
(Inside Bill's Brain)

Dokument o Billu Gatesovi. Tady asi není moc co víc říct. Pokud věříte tomu, že vás chce očipovat vakcínou na Covid, tak tohle vám nastíní, jak to je doopravdy.

A je asi potřeba trochu varovat, že ačkoli Bill Gates je neobyčejně uvažující člověk, je tu primárně kladený důraz Billův aktuální projekt a současně Netflixovo oblíbené téma Globálního oteplování. Pokud vás tohle nebere (ale mělo by), dejte si jen první dva díly, které mu jdou do hlavy a trochu vypráví o jeho dosavadním životě.

Filmy našeho dětství
(The MOVIES that made us)

Tenhle seriál rozhodně není jen obyčejný "Film o filmu", kde si poslechnete, jak se režisérovi skvěle natáčelo a hlavní hvězdu, jak ji všechno hrozně bavilo a jak to je nejlepší film kariéry a režisér je génius.

Tady jsou pečlivě vybrané dnes už kultovní snímky kinematografie a jejich vznik vypráví lidé, kteří se opravdu zasloužili o to, že vůbec poznaly světlo světa. Původní autoři, scénáristé a producenti, kteří dávali dohromady úvodní myšlenky filmu, šlapali cesty velkými studii, aby byly peníze, dobrý režisér a casting.

Současně se dozvíte vždycky nějaké ne tak známé zajímavosti.
Například, že při natáčení Jurského parku na Havaji přišel opravdový hurikán, a tak jsou díky němu některé scény točené v opravdovém orkánu a ne ve studiu.
Příběh Pretty Woman byl původně syrové drama o feťačce, kterou miliardář vytáhne ze dna. A současně jde o první a asi jedinou prostitutku, která je vlastně Disneyovsokou princeznou.
Představitelé Baby a Johnnyho v Hříšném tanci se ve skutečnosti bytostně nesnášeli, protože Swayze byl jižanský buran a Gray byla severská Nanynka.
Dobrých 14 dní se natáčel Návrat do budoucnosti s úplně jiným hlavním hercem, který je v některých záběrech zachovaný až do finálního vydání.
V Cestě do Ameriky si dali režisér s hlavním hercem do držky a zbytek natáčení spolu mluvili jen zprostředkovaně.
Robocop má předlohu v lehce erotickém Japonském Anime.
Nebo že Krotitelé duchů měli být původně sci-fi ve vesmíru a po celou dobu natáčení se film nejmenoval Krotitelé duchů.

Navíc je vše vyprávěno hodně kreativním způsobem, kdy si s vámi vypravěč hraje a občas si vás dobře vodí na vařené nudli.

Nejvyšší skóre
(HIGH SCORE)

Moje guilty pleasure, která rozhodně zaslouží daleko víc dílů. Seriál o vzniku prvních video/počítačových her. Těch několik dílů se věnuje vzniku některých z nejikoničtějších her v počátcích dnes miliardového průmyslu.

Dozvíte se, že Pac-man v Japonsku vyšel jako Puck-man, ale na mezinárodní úrovni jej přejmenovali, aby se do názvu nezatoulalo písmeno "F".

Stoupající obtížnost Space Invaders nebyla původně záměrná, ale jak jste postupně vybíjeli nepřátele, hře se tak uvolňoval výpočetní výkon pro zbylé nepřítele a ti tak díky tomu postupně zrychlovali.

Doom byla vůbec první oficiální síťová miltiplayerová hra. A takové zajímavosti se postupně dovídáte o Mortal Kombatu nebo třeba o hrách od Sierry.

Pro současné i bývalé pařmeny je tohle naprostý "must have".

Dějiny nadávání
(History of swear words)

Tohle si musel Nicolas Cage fakt užít. V každém dílu se dozvíte původ nějakého anglického sprostého slova, k tomu doplněné o spoustu zajímavostí o jeho vývoji, etymologii a používání.

Protože je o anglických vulgárních slovech, doporučím ho asi jen těm z vás, kdo jste v anglině trochu víc zběhlí a taky má jen šest dílů.

Kdyby vyšla jeho česká variace, měl by dílů jak Ulice.

Máme jasno
(explained)

Na závěr tu mám tip na intenzivní nálož na zimní večery.

Máme jasno je vlastně víc seriálů. Jeden je obecný a jmenuje se prostě jen "Máme jasno", má v tuhle chvíli tři řady a dohromady kolem 40 dílů. Každý díl je na jiné téma a nejsou mezi sebou nijak provázané.

Postupně se v jednotlivých dílech dovídáte všechno možné o cukru, psech, šachách, ropě, vlajkách, plastické chirurgii, diamantech, kriptoměnách, programování nebo třeba o Trávě nebo vykřičnících.

Každý díl má kolem 20 minut a tak se tvůrcům často nepovede popsat celé jádro problému a sdělení některých dílů je potřeba brát se velkou rezervou.

Protože jsme na Netflixu, jsou tu i díly o rozdílech v rasovém bohatství, nerovnosti platů pohlaví nebo politické korektnosti. I ty jsou také nesmírně zajímavé a často dají informace, které jsem dosud nevěděl.
Je ale potřeba je brát s velkou rezervou, protože jejich počáteční sdělení je občas dost hokus pokus, jehož jediným cílem je udělat spojku k vysvětlení tématu, které už pak ale dává naprosto smysl.

Máme jasno není ale jen jeden seriál. Existuje i několik jeho, dalo by se říct "Spin-offů", kdy má seriál nějakou specializaci na dané téma.

Existuje speciální Máme jasno - peníze, kde vám vysvětlují princip peněz, půjček, kreditních karet, kryptoměn apod.

Máme jasno - lidská mysl má několik dílů o paměti, snech, všímavosti a tak dále.

Série Máme jasno - hlasování vysvětluje v pár dílech volební systém (a podle mne by zasloužila daleko víc dílů).

Je tu mikrosérie s názvem Máme jasno - koronavirus, kde se ve třech dílech snaží vysvětlit co je zač korona, jak to je s vakcínou a jak s prevencí. Taková povinná četba pro voliče Volného bloku a SPD.

A nakonec neméně zajímavá série Máme jasno - Sex, která vám sice neřekne, co rajcuje vaší partnerku/partnera, ale třeba po shlédnutí dílu o plodnosti, která jde mnoooooohem víc do detailu než sexuální výchova na základce, tak jsem dost v šoku, že se vůbec dokáže nějaké dítě narodit, když k tomu je potřeba tolik příznivých okolností. Schválně se na to koukněte.