Extinction

Myslím, že je čas udělat velké životní rozhodnutí. Dlouho jsme nad tím přemýšlel a myslím, že je nejvyšší čas udělat zásadní krok, který nevím, jestli oceníte, ale mě samotnému určitě ušetří hodně času, práce a hlavně nervů. Rozhodl jsem totiž, že po několika zkušenostech z poslední doby... bude toto můj poslední příspěvek na film od Netflixu. A vy jste určitě čekali kdoví co převratného. Pamatujte, že tohle je blog o filmech :-) Někdo hlásá, že začíná éra Netflix blockbusterů, že dokonce nebude potřeba chodit do kina, že vše budete mít v televizi, ale na mne filmová tvorba Netflixu čím dál víc působí spíš jako seriály od Hallmarku. Nemůžu říct, že by filmy od nich byly vždycky špatně, ale je to strašná škoda, kdy vidím naprosto suprovou myšlenku a naprosto špatně zpracovanou. A mne nebaví psát komentáře k filmům, co působí jako jeden díl sci-fi seriálu. Ať už to byl filmy Bright, Annihilation, TAU, Titan nebo třeba celá série Altered Carbon. Vždy měly společné to, že mezi hlavními postavami byl slavný herec, myšlenka filmu byla super, ale zpracování vždy nějakým způsobem zkolabovalo. Tady kolabuje hlavně scénář (nejpravděpodobněji kvůli rozpočtu). Na začátku jste v rychlosti seznámeni s hlavními hrdiny. Taťka, který má noční můry, a proto má problémy v práci, současně není moc dobrým členem rodiny. Mamka, která naopak zvládá skvěle všechno, jak v práci, tak i péči o rodinu. A dcerky, kde jedna je mladší a odpovídající mírou blboučká a druhá pubertální, odpovídající mírou na proplesknutí. Během celého filmu vidíte, že všechno bylo nějakým způsobem promyšlené víc do hloubky, ale scénář a asi hlavně peníze neumožnily to vysvětlit. Táta má podivné sny. Sorry, to není čas vysvětlovat. Jeho šéf ví moc dobře, že jeho nevýkonnost je způsobena právě špatnými sny, aniž by se s ním o nich kdy bavil. Vysvětlení někdy jindy, jo? Rodinka je nestabilní. Sorry, máme málo času. Je tu nějaká snaha ututlávat blížící se hrozbu a obecně ve společnosti něco nehraje. Smůla, málo času. Teď musíme už začít invazi. A tak, najednou z ničeho nic, se všechno zvrtne a po vzoru Dne nezávislosti (a desítek podobných filmů) začíná boj rodinky o holý život. Ten probíhá až zbytečně dlouho a místo spousty rádoby-napínavých scén by se dalo alespoň něco málo vysvětlit. Už už saháte po ovladači, protože jste málem usnuli a v tom dojde k dalšímu obrovskému zvratu. Scénárista si je zřejmě moc dobře vědom, že hodně naznačil a máloco vysvětlil, a tak na všechno dostáváte odpověď v posledních deseti minutách filmu. To už je ale příliš pozdě, už jste byli svědky příliš velkého množství dějových mezer, které se nedají odpustit. Navíc herectví jinak dobrého Michaela Peni nebo Lizzy Caplan (kvůli které jsem na to původně chtěl koukat) taky není nijak závratné a film nespasí.