Ant-man a Wasp

Sorry, ale ne prostě. Ani Marvel neumí dělat ze všech filmů klenoty a tentokrát podle mne prostě padl Černý Petr na pokračování Ant-mana. I přesto, že původní Ant-man byl pro mne takovým čerstvým větrem v zatuchlém rybníku stále stejných Ironmanů 2, Thorů 2 a Kapitánů 2, tak Ant-man a wasp v téhle tradici nepokračuje. Celý film se tak moc točí kolem Wasp a jejího taťky Hanka Pyma, že sám Ant-man je v podstatě na vedlejší koleji. Co je o to horší, tak Wasp i Pym jsou neskutečně nudné a nezajímavé postavy. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč mi to celé tak nesedí, proč se dost nudím a v podstatě je mi úplně buřt, jestli všechno dobře dopadne. A pak mi to došlo. Většinu filmu jsem si totiž připadal, že s nedívám ani tak na komixovou adaptaci, jako spíš na rodinný film ve stylu "Dvanáct do tuctu", "Ochránce" (ten film, kde Vin Diesel dělá chůvu) nebo "Sám doma 3". Stále dokola dialogy o ztracených maminkách a zavřených tatíncích, kteří se nemohou věnovat svým dcerkám. Haldy patosu, které jsou dobré tak akorát pro vaše děti, když je vezmete na konci června za vízo do kina. A kvalitních scén, aby člověk pohledal. Ve výsledku jsou s velkým sebezapřením tři, scéna se sérem pravdy (která pouze kopíruje podobný slovní kulomet Michaela Peňi z prvního Ant-mana), postava Ghost (která nakonec není vůbec cool, ale jen naštvaný teenager) a hlavně potitulková scéna (která proběhne samozřejmě před titulkami, přece byste nechtěli nechat rodiny s dětmi čekat do konce titulků, že). Tahle scéna je totiž jediným(!) odkazem na Avengers a to, co se dělo v Infinity war. A je fest mrazivá. Bohužel na celý film je to fakt málo.