Avengers: Endgame

Popravdě jsem čekal, že to bude špatný, jako hodně špatný.

Jde o to, že když si vezmete většinu akčních filmů se superhrdiny (a nejen komixovky), tak mají stejnou šablonu a v jednom momentě je to vždycky stejný.

Hlavní hrdina se probojoval až k záporákovi, ale najednou se karta obrátí, záporák fatálně získává navrch a naděje hlavního klaďasa se zdají být ztracené.

A tady právě končila Infinity war. V momentě, kdy Thanos lusknul prsty, se všechna naděje rozpadla na prach (doslova) a klaďasové ztratili všechnu naději.

No určitě víte, jak to je v klasických akčňácích dál. Z čistého nebe se zjeví pomocná ruka, hlavní hrdina chytí druhý dech a záporáka zdolá. Když se všichni v závěru plácají po zádech, záporák obživne, někoho z klaďasů zabije, je zdolán napodruhé, tentokrát finálně a film končí v slzách jak klaďas zhynul (a v potitulkové scéně otevře oči).

To jsem čekal u Endgame. Nakonec to tak v podstatě dopadlo, jen bylo potřeba vyplnit 3 hodiny, tak je to plné mezikroků, obratů a zvratů, které byly méně nebo více potřeba.

Děj mi tak přišel jak na horské dráze. Nahoru a dolu.

Nejdřív jste nadšeni, že hrdinové, kteří chyběli v Infinity war, tak chyběli schválně, aby mohli být tady. Jenže pak to jde zase dolů, na scénu přichází Thanos a chová se tak lacině, úplně bez kouzla, které měl v Infinity war. Hotový Ultron.

Chvíli se dojímáte nad tím, jaký starý známý se na plátně objevil, minutu na to kroutíte hlavou nechápavě nad situací, jak mohli do děje dát takovou debilitu, pak se stane něco super, a další moment zase nějaká nedomyšlenost, která vyvrací pointu spousty předchozích filmů.

Chcete příklad? Pamatujete, jak v prvních Strážcích galaxie nebo Thorovi řešili, jak je smrtelně nebezpečné se dotknout kamenů nekonečna? Tak tady si s nimi hází, jakoby nic. A tak bych mohl ještě pár příklady pokračovat.

A víte co, jeden si ještě neodpustím. Postava Captain Marvel s novým sestřihem ála lesbická aktivistka a vůbec celá ta scéna pózování ženských Avengerek, to bylo jako proboha co?

"Bucky je naživu" is the new "Martha"!

Naštěstí to vyvažuje pár pozitivních scén, třeba ze závěrečného velkého střetu všech avengerů jsem měl úplně husinu.

Celou mou rozpolcenost završuje samotný závěr a tedy i pomyslné uzavření celé generace prvních Avengers.
Na jednu stranu mi přišlo ukončení některých linií příliš bizarní a laciné, na stranu druhou mne moc potěšily takové drobnosti, jak scénka s Tonnyho dcerkou a Happym (Tonnyho asistentem), kterého současně hraje Jon Favreau, jež byl současně režisérem vůbec prvního Ironmana a tedy i tím, kdo započal celou tuhle nyní už legendární sérii.

Takže jinými slovy, není to pro mne úplné zklamání, protože jsem moc nečekal, ale současně mne moc mrzí, že to, co se povedlo skvěle rozjet v Infinity War, tak Endgame sráží do průměru.

Ještě mám na závěr jedno info k blogu.
Rozhodl jsem se, že tak, jak tenhle film uzavírá celou generaci Avengers, tak tahle recenze bude moje vůbec poslední recenzí filmu dle komixové předlohy ze série Marvel a DC. Je to proto, že všechny ty filmy jsou tak stejné, že není co o nich psát zajímavého. Už o Aquamanovi nebo Shazamovi jste si tu nepřečetli, ač jsem je oba viděl a nebyl zklamaný.
Snad vás tím alespoň trochu potěším. Konec komixovkám navždy...nebo ne?