Po strništi bos

Kdybych měl nový Svěrákův počin popsat dvěma slovy, asi by to bylo "Půvabně naivní". Jinak totiž na film ani koukat nejde. Od prvopočátku vidíte, že jde o sentimentální vyprávění o mládí Zdeňka Svěráka (respektive osmiletého Edy Součka, kterého znáte jako desetiletého z Obecné školy). Jde o pohled na reálie tehdejší doby očima malého kluka. Kluka, který si neuvědomuje, jak nebezpečný může být život v Protektorátu a jakou moc má v té době pár nepromyšleně vyřčených slov nebo nezdvižená pravice. Ale zase zůstaňme při zemi. Nevím, co o situaci obyčejných lidí v době Protektorátu víte vy, ale moje babička, která v té době žila taky na vesnici, tak se nikdy nesetkala s Vlasovci, bombardéry jí nad hlavou nelétaly (maximálně zaslechla párkrát o hloubkařích), Němci přes ně neprchali a Sověti taky projeli jen vedlejší vsí. Chápu, že taková opravdová realita by pro film byla dost nuda, a proto Svěrák staví Edu do situací, kdy se setkává s tímhle vším a ještě víc. Udavačství, odboj, Vlasovci, přelétající bombardéry, legionáři, poslouchání Londýna, ústup Nacistických vojsk, odsuny Němců, závěrečné rýpnutí do Sovětských osvoboditelů a jako bonus k tomu (to aby jste se jo nenudili) ještě temnou minulost Součkovic rodu. To vše je kvalitně splétáno dohromady hlavně hereckým obsazením Svěrákových stálic Třístky, Vetchého, Kaisera, Svěráka staršího a členů divadla Járy Cimrmana ve vedlejších rolích. A hlavně tedy herci v dětských rolích, kteří jsou naprosto přirození a tvoří nejvíc komickou stránku filmu. Jedinou kaňkou na kráse je asi ta nekonzistentnost děje. Ten není vůbec plynulý a ucelený a spíš jde jen o sérii poskládaných střetů Edy s výše popsanými situacemi. To je ovšem jen přehlédnutelná drobnost, jinak dostanete dvě hodiny příjemné podívané, na kterou ovšem za žádných okolností nesmíte koukat jako na prequel Obecné školy.