Já, Tonya

Píše se 6. Leden 1994 a na chodbě za kluzištěm sedí v slzách Nancy Kerrigan a drží si rozmlácenou nohu. Před krátkým momentem ji přes ní přetáhl teleskopem neznámý muž. Protože je Nancy nadějnou kandidátkou na vítězku nadcházejících olympijských her v Lillehammeru, padá okamžitě největší podezření na její největší rivalku Tonyu Harding. To je asi nejzásadnější část děje filmu, kterou si můžete přečíst klidně i na Wiki. Tam si můžete i přečíst, kdo za útokem opravdu stál a jak to celé nakonec dopadlo, ale doporučuju nečíst a nechat si až na film. Pokud jste nedočkaví, je lepší než wiki jeden díl Slavných sportovních okamžiků na Streamu, ale vážně, strašně se okradete o zážitek z děje. Film se věnuje celému jejímu životu, od počátků na ledě, přes náročné vztahy s matkou a manželem, až po zmíněný incident s Nancy Kerrigan. Ukazuje nám, že to, co se děje při krasobruslení na ledě, jen jen setina skutečného divadla a dřiny. Nejsem zas takový znalec filmů, abych je mohl nějak odborně posuzovat. Vlastně dokážu maximálně poznat, kdy je něco ve filmu neobvykle špatně nebo naopak neobvykle dobré. Špatného tady není asi nic, zato výjimečně dobrých věcí jsem si všiml hned dvou. Zaprvé kamera. Abyste pochopili, Tonya Harding byla vůbec první Američanka, které se podařilo skočit trojný Axel. Aby divák pochopil, že skočit trojného Axela není žádná sranda, dělá kamera dechberoucí nájezd na bruslařku při celé době jeho skoku. Nebo moment, kdy kamera zabírá Tonyu zavěšující v domě telefon a bez střihu dům opouští po příjezdové cestě a ujíždí až na konec ulice a ještě dál. V takový moment jsem i já poznal, že sleduju něco neobvyklého. Druhá supr věc je herectví samotné Margot Robbie. Tahle holka ukazuje, že dokáže mnohem víc, že jen roztahovat nohy jako ve Vlkovi z Wallstreet nebo se jen přiblble chechtat v roli Harley Quinn. Tonya Harding je psychicky hodně nestabilní holka, kterou poznamenala výchova stejně hráblý matky. Její vztah s manželem jde taky jen sotva označit pouze na dynamický. K tomu se od ní očekává, že bude na ledě slušná pokorná holčička. A s tímhle konfliktem osobnosti se Margot pere naprosto senzačně. Je tam jedna scéna před závodem u zrcadla (trochu je vidět v traileru), kde jsem skoro nedýchal z toho, jak skvěle vystihla, co se jí v hlavě v ten moment muselo odehrávat za bouři. Teď by to chtělo nějaký závěr. Dejte tomu šanci, pokud máte rádi filmy podle skutečnosti. Stejně tak, pokud máte rádi filmy, u kterých není nuda. A pokud máte prostě rádi filmy, tak jako jako já, už teď určitě víte, že jít na to je sázka na jistotu.