Ip Man

Když jsem na doporučení sáhl po pro mne neznámém filmu Ip Man, nebyl jsem zrovna moc plný naděje. Vím, že Čínská akční tvorba je plná přehrávání a poletování a podobných nesmyslů (zdravím Tygra a Draka). Jejich tradice v absurdním klišé je stejně legendární jako Indická tradice, kdy každý sebesmutnější Bollywoodský film musí končit tanečkem. Začátek filmu mne tak moc nepřekvapil. Sledujete příběh mistra Ipa, který má školu bojových umění ve čtvrti, kde je takových škol hned několik. Jsou na jednom malém náměstíčku a bez přestávky hrají hru "mé Kung-fu je lepší než tvoje. Nikoli, mé kung-fu je lepší než tvoje". Perou se a současně se respektují. V tomhle momentu jsme si říkal, že celkem dobré. Mistr Ip má nejlepší kung-fu a současně to je nejmenší pitomec, bojová choreografie je perfektní, navíc žádné poletování, tedy za mne solidní 3 z 5. Ó jak naivní jsem byl. Tady si dovolím přerušit moje vyprávění. Pokud chcete být stejně příjemně překvapeni, přestaňte v tomhle místě číst a pusťte si to. Film se změní o 180 stupňů, stane se z toho hluboká pecka. Dále tedy SPOILER!!! Náhle dojde k obrovskému zvratu, kdy do poklidné provincie dorazí 2. světová válka a Japonské invazní síly provincii zpustoší. Ip Manova sláva je mu prd platná a nyní se musí postarat o holý život své rodiny. Zaměření na bojová umění je téměř u konce a jediné, co sledujete je dramatický epos, pojednávající o ne příliš známé části dějin Čínsko Japonské války. Když se film dopracuje ke konci, najednou zjistíte, že to všechno bylo podle skutečné události a Ip Man je nejenom zakladatelem nového stylu bojového umění, ale dokonce hned toho nejrozšířenějšího stylu a současně učitelem samotného Bruce Lee. Byl jsem určitě moc příjemně překvapený, jak emotivní filmy (jen zdánlivě o bojových uměních) dokáží Číňani točit.