Blade Runner 2049

Udělám tentokrát takový pokus, zkusím popsat tenhle film ze dvou pohledů. První z pohledu člověka, který původního Blade Runnera z roku 1982 neviděl a vůbec nemá páru do čeho jde. A druhý z pohledu člověka, který Blade Runnera celkem před nedávnem viděl (můj případ). Tak jdem na to: Pohled první. Musím se v první řadě k něčemu přiznat, původního Blade Runnera z roku 82 jsem nikdy neviděl. Vím jen, že se v původním filmu objevoval Herison Ford a šlo o sci-fi. Asi trochu předběhnu, ale hned  z počátku přiznávám, že ten film je docela dobrý. První zážitek je už před prvním obrazem, kdy vás do uší praští hrozně nepříjemný zvuk a vy si říkáte, sakra kruci coto je? To se nedá vydržet. Jenže v tom se vám před očima rozsvítí obraz a ocitáte se v hodně futuristickém temném světě létajících aut, mrakodrapů a obrovských bilboardů. Sem ten zvuk dost zapadá, je to fakt depresivní pohled, navíc v dešti. Některé bilboardy jsou dost vtipné, můžete vidět firmy jako PANAM nebo Atari, které zkrachovaly na přelomu milenia. Hezky se tak autoři snaží odkázat na 80. léta. Ryan Gosling je android k nerozeznání od člověka, nemá standardní emoce a s tím je nasazen do speciální policejní jednotky s názvem Blade runners, kteří chytají a vyřazují nepovedené předchozí série androidů. Modely, které si jednoho dne uvědomily, že jsou lepší než lidi a stali se pro lidi nebezpeční. Při jednom klasickém zátahu na androida se dostane na stopu případu, který se odehrál před třiceti lety a je až podezřele cenzurován společností Tyrell, která stojí za tvorbou všech původních androidů. I přes překážky, které mu hází pod nohy padouch CEO společnosti Tyrell v podání Jareda Leto, se mu podaří při pátrání potkat původního Blade Runnera Herisona Forda, který žije izolovaný od společnosti a společně se rozhodnou objasnit celou temnou hstorii společnosti Tyrell. To asi k ději. Co se zvuku a hudby týče, je to hodně povedená kyberpunková kulisa. Na to, že za ní stojí Hans Zimmer, jde o dost neobvyklou tvorbu, která často překvapí svojí syrovostí viz začátek. Největší pecka je ovšem ten obraz. Zaprvé vidíte, že se snaží (a úspěšně) vrátit do 80.let. Prostředí působí jako z Running Mana, Tron nebo Total Recall. Taky je vidět, že nenechávají nic náhodě a každý záběr je do detailu vypracovaný. Doteď například vidím před očima záběr na obyčejnou prázdnou kuchyň, která by mohla být klidně týdny opuštěná, nebýt vařícího se rendlíku na plynovém vařiči. Ze scény, kde leží na schodech hlavní hrdina a padá na něj sníh, mi bylo až slabo. Když to shrnu, jsem hodně spokojený. Herecká stránka je super, hudba dělaná tak, jak přesně by v takovém filmu být měla a to celé jen dokresluje famózní vizuální stránka. Jen ten děj je takový trochu přehnaný. Nebudu vám spojlerovat, ale zvratů je tam poměrně hodně a ač se opravdu nedají předvídat, je to možná až trochu moc padlé na hlavu. Takže bych za sebe dal tak 80% a čtyři hvězdy z pti. Druhý pohled Prvního Blade Runnera z roku 1982 jsem viděl poměrně nedávno a mám ho tedy v živé paměti. A udělal na mne dojem. Na svou dobu byl naprosto přelomový jak po vizuální stránce tak dějové. Hudba Vangelise z toho udělala bezpochyby jednu z největších pecek osmdesátkového sci-fi. O to víc jsem se bál, že Blade Runner (2)049 bude jen klasická nastavovaná kaše, která má za cíl ždímat prachy. Z dnešního pohledu CGI efektů totiž není těžké vyrobit šílené vizuály a lidi už z toho nepadají na zadek jako před 30 lety. Vangelis už taky neskládá a Hollywoodský Ferda mravenec Hans Zimmer je lepší skladatel pro neatmosferické filmy. A jak vždycky říkám, že očekávání je to nejhorší, s čím může člověk do kina jít, tak jsem se samozřejmě šeredně spletl. Už v úvodu do vás praští syrová hudba, která tak skvěle podkresluje depresivní noční megapoli plnou létajících aut a reklam všeho druhu (reklama na již neexistující značky Atari a PANAM moc pobavila). Zimmer odvedl moc pěknou řemeslnou práci, očividně si byl vědom toho, jak moc je potřeba udělat hudbu podobnou té původní Vangelisově. Vím, že asi jen jednou na mne zvukové pozadí zapůsobilo tak jako u tohoto filmu a to u Nolanova Dunkerku. Že se z původního filmu jen neodpíchli, je zřejmé už v první scéně, kde pochopíte, že Ryan Gosling je android a je tedy jasné, že se společnost Tyrell za těch 30 let moc nepoučila. Gosling sice postrádá některé základní sociální emoce, ale nejsme tak blbí, abychom netušili, že to nebude navždy. Skvělý nápad je ztvárnění Goslingovy přítelkyně, kde vám hned přijde na mysl film Her nebo již nyní existující technologie jako Cortana, Siri nebo Google asistent. Umělá inteligence, software, který má fyzickou podobu jen v podobě holoprojekce. Pro člověka je to trochu neuchopitelný společník, ale co pro androida, kterému se dá fyzický kontakt v reálném čase uměle nakonfigurovat? Geniální. Gosling přijde na to, že se společnost Tyrell snaží zamaskovat vše, co se dělo kolem případu z prvního filmu a tím, jak vše postupně odkrývá, se setkají Gosling se současným Herisonem Fordem, který žije sám izolovaný od společnosti. Společnými silami se pak snaží zjistit co se skrývá v prohnilé firmě Tyrell a hlavě jejího CEO, kterého hraje Jared Leto. Kdo ho nemáte rádi, nebojte, za celý film se tam ukáže tak ve třech scénách. A podaří se jim zjistit něco fakt peckového. Nic víc neprozradím, ale rozuzlení a hlavní myšlenka děje je skvěle naroubovaná na děj filmu původního. Dokonce se v jednom momentu setkáme i s postavou Rachel ve své původní třiadvacetileté kráse (ač herečce Sean Young je dnes 57). Digitální efekty válí. Celkově jsem prostě nadšený. Blade Runner 2049 je dělaný řemeslnou zručností s citem k předloze. Když navíc zajdete na film do sálu s technologií Atmos (bez 3D, to je jako vždy zbytečné) dostanete neobvyklý zážitek i zvukový.