Annihilation

Je to zvláštní doba, ve které žijeme. Existuje talentovaný scénárista Alex Garland, jehož každý film je ještě větší pecka než ten předchozí a přitom ho nikdo nezná. Pak tu máte lidi jako Nolan nebo Cameron, kteří točili dobré filmy naposledy před patnácti lety a všichni se z nich mohou pořád zbláznit. A kvůli tomu, že jste všichni zabedněnci, co nutně musí vidět pětkrát Interstellar (ten film nechápete ne protože byste byli blbí, blbej je ten film, pochopte to konečně), má Nolan bohatě dotované každé pšouknutí, a tak se Garland musí omezit na točení pro Netflix, což je znát nejen na kvalitě zvláštních efektů, ale hlavně se díky tomu hodně zužuje okruh jeho diváků. No a proto jsem tu vlastně já, žejo? Abych vám rozšířil obzory. Annihilation nás přivádí k biologické anomálii, která se jako bublina rozpíná nad americkými bažinami. Dovnitř se vydalo mnoho vojenských skupin, aby zjistili o co jde, ale nikdo se nikdy nevrátil zpět. A tak se dovnitř vydává i bioložka Natalie Portman, jejíž muž byl členem jedné z předchozích jednotek. Co následuje, je jako vždy stejné už od dob Predátora. Postupně kolem ní všichni umřou nebo zmizí a tak na konci sama čelí tomu, co bublinu způsobuje. Takto předvídatelná zápletka je pravděpodobně největším trnem v oku ostatním divákům, díky nimž nemá tenhle film obecně tak vysoké hodnocení. Přesto jsem díky nečekanému a originálnímu závěru ochotný přimhouřit oko a dovolím si tvrdit, že ani tenhle film není rozhodně vůbec ztráta času. Jako v ostatních případech, i tenhle Garland je hodně neobvyklou a uspokojující záležitostí.